Na letošní dovolené jsem měla opět možnost uvědomit si, co všechno si můžeme svou myslí přivolat a způsobit.
Na dovolenou jsme se hodně těšila, jelikož jsme u moře nebyli čtyři roky a já už cítila, že moře a změnu potřebuju. Původně jsem chtěla dovolenou na pár dní u moře a pár dní v Alpách, ale kvůli testování jsme nakonec zvolili jen jednu variantu. Ještě jsem měla podmínku, že nebudu vařit, protože za poslední rok jsem si vaření užila až až, a tak jsem vlastně hledala jen to, kde vařit nemusím. Dostali jsme z cestovky nabídku na Resník v Chorvatsku.
Kdysi jsme tam už byli a místo je to hezké, jen mi nedošlo, že já vlastně nevyhledávám místa, kde je hromada lidí a ráda si vařím lehčí jídla, což tam nebylo, ale vidina toho, že vařit nebudu tohle všechno přehlušila.
Po 14 hodinách jsme dorazili na místo. Děti to zvládly perfektně a já se těšila na pláž. Moře i pláž je tam pěkné. Je to takový český Mácháč, ale krásný vstup do vody a plno stínu.
Jenže, co jsme dostali klíč od bungalovu, začaly moje pochybnosti. Věděla jsem, že nemáme klimatizaci, protože tyto bungalovy už byly vyprodané, ale nečekala jsem, že tam bude až takový parno. Vchod byl na východ, takže tam pařilo už od rána a nedalo se sedět ani venku.
Vybalili jsme věci a naštěstí jsme mohli ten den už na oběd, a tak jsme vyrazili.
Jídelna mě zklamala. Na výběr byly hranolky, těstoviny a nějaké maso a saláty s majonezou a z ovoce jablka a oschlé pomeranče. Vybrat se dalo, ale bylo to každý den v podstatě to samé. Omáčka na stejný způsob, jen v ní byla mrkev nebo hrášek. Ale z verandy, kde se jedlo, byl krásný výhled, tak ten jsem si užívala.
Bylo mi úzko, když jsem viděla některé lidi, jak si nabírají hromady jídla jen proto, že to mají v ceně a pak tam po nich půlka jídla zůstala. Přišlo mi to, jako šílené plýtvání.
MÁ NESPOKOJENOST A ZKLAMÁNÍ SE ZAČALY PROJEVOVAT NA TĚLE
Druhý den mě začala šíleně bolet záda, ale tahle bolest byla jiná a vystupňovala se tak, že jsem cítila každý nádech. Bylo to jako, kdybych tam měla zapíchnutý nůž a při každém pohybu a nádechu se tam ten nůž otočil.
Zkoušela jsem se uvolňovat v moři a pracovat se svoji hlavou, ale ať jsem zkoušela různé techniky, pořád tam bylo něco, co mi bránilo zbavit se té bolesti. V tu chvíli jsem nevěděla, co to je.
Odplula jsem si na paddleboardu, což byl úžasný relax a říkala jsem si, že mám být vděčná, že tu jsem (a to já jsem byla), že jsme mohli jet, že si to člověk může dovolit.
Ale stále tam bylo něco, co nešlo v tu chvíli pustit a pořád jsem s tím vnitřně bojovala.
BOLEST NEPOLEVOVALA
Dva dny jsem fungovala, ale byla jsem z té bolesti strašně unavená a třetí den jsem poprosila manžela, jestli mi zajede pro nějaké prášky. Po x letech jsem si vzala prášky na bolest. Měla jsem tři denně a pak jsem si řekla, že už do sebe víc rvát nebudu, že už takhle má moje tělo dost, ale další den se bolest vrátila a já si vzala zase. To byl čtvrtý den dovolené, kdy jsem byla zacpaná jak mentálně, tak fyzicky a 4 dny jsem nemohla ani na velkou.
Pak už jsem byla ve stavu, kdy jsem stála před jídelnou a najednou se mi chtělo zvracet.
KDY PŘIŠEL ZLOM A NASTALA ZMĚNA
Čtvrtý den dopoledne jsme jeli do Trogiru na výlet, a jak jsme seděli v autě, tak říkám manželovi: „Mě by snad ani nevadilo, kdybysme teď jeli domů“. A to byl ten zlom, kdy jsem si řekla, že takhle NE.
Zkrátka jsme se rozhodli pro tento typ dovolené a stálo nás to celkem dost peněz i energie a je na čase, abych si to tady užila. Uvědomila jsem si, že BUĎ PŘIJMU PODMÍNKY, KTERÉ TU JSOU, NEBO SI VYTVOŘÍM SVOJE.
Tohle bylo pro mě zásadní. Říct si, že si můžu připravit svoje jídlo a nemusím do jídelny, zkrátka si to můžu přizpůsobit podle sebe. Řekla jsem si, že si vezmu poslední prášek a pak konec a začnu si dovolenou užívat.
Tohle rozhodnutí bylo takové to zevnitř, to silné a hlava to pochopila. Další den bolesti odezněly, ne úplně, ale cítila jsem záda jen při spaní, když jsem se otáčela. Přes den jsem mohla normálně fungovat a tím, že jsem uvolnila hlavu, uvolnilo se tělo a já si konečně došla na toaletu:-).
Jelikož ani manžel nebyl zpočátku nadšený a vnímali jsme to stejně, tak první dny byl protivný i Štěpa. Když jsme řekli, že jdeme k moři, chtěl do auta a jet domů.
Jeho chování se změnilo, až když jsme jsme si oba řekli, že takhle dál ne a změnili svůj postoj a nastavení a tím pádem to z nás Štěpánek vycítil.
Pátý den jsem si tam povídala s paní, která tam byla s rodinou a byli „za ty peníze“ spokojeni. Což mě překvapilo, protože mě přišlo, že to stále celkem dost, ale nakonec jsme se dostali k tomu, že oni to měli přes jinou cestovku, která to má přímo od Resníku a jejich cena byla dost odlišná od té naší, jelikož my to měli zprostředkovaně přes jinou cestovku.
To jsem také musela trochu rozdýchat a díky tomu jsem se poučila, že opravdu při výběru dovolené je důležité udělat si čas a říct si, co chci a nechci, zjistit více možností a pak se rozhodnout. Já hledala narychlo, zpočátku jsme nevěděli, jestli vůbec někam jet a pak jsem viděla jen to, že nechci vařit.
Takže pro mě velké poučení a vím, že tento typ příště hledat určitě nebudu, i když to samozřejmě spoustě lidí vyhovuje a je to v pořádku. Každý máme jiné nároky a jiné potřeby.
Ale nakonec jsme si to užili, ať už společně, tak každý po svém. Pro mě byl největší relax na vodě a ve vodě:-). Položit se na vodu a nechat se unášet vlnami, vnímat tu sílu vody, já to zkrátka miluju, ať už u moře, nebo u nás na přehradě, kde tedy nejsou vlny, ale vnímat tu vodu, poslouchat ptáky a pozorovat oblohu a cítit to napojení. Užila jsem si koupání i brzy ráno v klidném moři a téměř v noci, kde kolem vše svítilo a bylo to nádherné.
Fíla dlouho u vody nevydržel, tak si pak chodil kopat a cvičit, za což jsem ho v tom vedru obdivovala (měli jsme 36st.), manžel běhal s ním a Andrejka si užívala pláž se mnou a pak chvíle samoty v bungalovu.
Večery jsme chodili na promenádu podél pobřeží, což bylo nádherné, nebo jsme seděli před bungalovem, kde už bylo příjemně, povídali si, hráli karty a užili jsme si společně hodně legrace a smíchu.
Za tuto dovolenou jsem opravdu vděčná, protože jsem si díky ní uvědomila spoustu věcí a ujasnila si to, co chci a hlavně to, co nechci.
A opět jsem viděla, jakou moc má naše hlava a naše myšlení a jak může ovlivnit naše fyzické tělo, a že každá nepohoda, nespokojenost či nerovnováha v naší hlavě se vždy nějakým způsobem dříve nebo později promítne na našem fyzickém těle, jen my třeba dané souvislosti hned nevidíme.
Pokud vás zajímá téma respektující rodičovství, přístup k dětem a kineziologie One Brain, ráda vás přivítám v mé uzavřené skupince Respektující rodičovství – cesta k dětské duši, kde pro vás tvořím hodnotný obsah zdarma a naleznete zde mnoho inspirace.
Mějte se krásně
Lucka
Vše začíná u nás samotných. Pokud najdeme cestu k sobě, můžeme napravovat i ostatní vztahy, ať už se jedná o vztahy partnerské, rodinné, přátelské, pracovní, vztah k penězům a zkrátka celkově vztah k životu vůbec.
Proto již přes 10 let pomáhám lidem prostřednictvím metody Kineziologie One Brain a on-line konzultací nalézt jejich cestu ke spokojenému životu a spokojeným vztahům, ať už je se jedná o vztah sám k sobě, partnerský, rodičovský, pracovní, společenský. Společně najdeme příčiny daných problémů, které člověk není většinou schopen sám vidět a v tu chvíli nevidí ani souvislosti s tím spojené. Poté tyto příčiny zpracujeme a nastavíme nové vzorce tak, které jsou klientovi ku prospěchu a pomohou mu nalézt vlastní cestu ke spokojenému životu.