Příběhy z mé praxe

Na této stránce najdete několik příběhů mých klientů. V rámci zachování anonymity jsou jména změněna a ke každému příběhu mám od daného člověka povolení ke zveřejnění.

Na kineziologii se ke mně objednala maminka s 8 letou Nikolkou s tím, že Nikolka poslední týdny měla velký strach být sama, bála se jít i do školy, nechtěla být vůbec bez maminky a nechtěla být ani u babičky, kde normálně bývala.
Tento strach se vystupňoval, když se jí stal úraz na kroužku, kam pravidelně chodila. Nikolka tam upadla a zůstala v místnosti sama. Nikoho neviděla a v tu chvíli měla velký strach, že kdyby se jí zase zamotala hlava, nebude tam nikdo, kdo by jí pomohl.
Od tohoto zážitku se strach být bez rodičů zvětšil tak, že když měla jít do školy nebo k babičce, strach a úzkosti ji naprosto ovládly. Nikolka zvracela a šíleně ji bolela hlava. Nikolka je od malička úzkostnější – i doma se bála chodit sama na záchod, spí stále s rodiči, protože potřebuje jejich přítomnost, ale tenhle stav, když jí bylo špatně a vlastně nemoha nic, už vadil i jí samotné a chtěla s tím pomoci.
Během sezení jsem si napřed povídala s Nikolkou – je to skvělá, upovídaná holčička, hned mi začala vyprávět čeho všeho se bojí, co jí vadí ve škole a u babičky a všechno jsme spolu prošly.
Pracovala jsem s Nikolkou, chtěla spolupracovat, zvládly jsme společně odblok, při kterém si prožila své emoce i maminka a po třech týdnech mi přišla od maminky tato zpráva:
„Zdravím Vás Lucko, s Niki je to mnohem lepší, začala chodit do školy na dvě hodiny, postupně i těch 5 hodin, chodí i ráda k babičce a dokonce si sama začala říkat, že chce chodit pěšky domů a úplně sama. Poprvé taky přišla sama za mnou do práce, která nebyla daleko, ale dříve by tam sama nešla. Nebo se nechala vysadit autem kus od domu a došla sama domů. Je to neuvěřitelné, moc Vám děkuju.“
HONZÍK



ADÉLKA










Jsem opravdu vděčná, že můžu být součástí těchto uzdravování a děkuji za důvěru.
DANA






Během odbloku, který je součástí online konzultace, jsme vyčisti situaci, když ona jako malá Danuška plakala a potřebovala maminku, ale místo maminčiny náruče od ní slyšela větu: „Neřvi, nebo tě ostatní nebudou mít rádi“. V tu chvíli se cítila strašně sama, potřebovala se pomazlit, ale maminka se zlobila, čapla ji za ruku a spěchala s ní pryč se slovy, co si pomyslí sousedi, že takhle řve…
Danuška měla pocit, že na ni mamince nezáleží, že je sama, a že za to jak se k ní maminka chová, si vlastně může sama, a že je na obtíž. Snažila se zastavit pláč, ale nešlo to, tak vzlykala aspoň potichu, aby se maminka nezlobila.


ANETA

Během prázdnin mě požádala o online konzultaci Aneta , která měla před svatbou, ale cítila, že to není ONO. Vztahy nevycházely a Aneta cítila, že v tom je něco víc.
Tušila, že to souvisí se vztahem s jejím otcem, protože ten v jejím dětství emočně chyběl.
Uvědomila si, že podvědomě hledá tátu ve svých partnerech, co samozřejmě nemohlo dlouhodobě fungovat, protože Aneta chtěla partnera a ne náhradu za tátu.
Pracovali jsme na záměru, aby se dokázala emocionálně odpoutat od táty a věřila v sama sebe.
Zprvu jsme si povídali a hledali souvislosti s tím spojené, pocity a emoce, díky kterým jsme přešli o odbloku. Dostali jsme se zhruba do jejich 5 let, kdy cítila od rodičů velkou křivdu, ublížení a nepochopení. Navíc na ni byla hozena ohromná zodpovědnost za mladšího sourozence.
Toto jsme vyčistili a zhruba měsíc od odbloku přišla tato zpráva:
„Luci, co se týče emocionálního odpoutáni od táty, tak tam vidím změnu jako blázen, fakt super! Neskutečně mi ten odblok pomohl. Vidim to teď úplně jinak, hlavně to cítím úplně jinak.
Hodně jsem se díky tomu odprostila od takových těch psychických i fyzických potřeb, co souvisely s tátou.“
A JAK ONLINE KONZULTACE PROBÍHÁ?
Zpočátku si o daném problému povídáme a pokládám otázky tak, abychom našli souvislosti k danému tématu a šli více do hloubky, protože pak se dostaneme k tomu, co je vlastně pod tím prvotním problémem a co je potřeba opravdu řešit.
Během povídání mluvíme hodně o emocích a pocitech a potom přecházíme k odbloku – dotyčný se uvolní, pohodlně se usadí a zavře oči. Já ho vedu, naladím se na něho a právě pomocí daných pocitů a emocí se dostáváme do situace, kterou dotyčný kdysi prožil a která souvisí právě s daným problémem.
Zážitek si projdeme a následně vyčistíme tak, aby se dotyčný cítil vždy dobře – uvolněný, s lehkostí, radostí, přijímaný, milovaný – dle daného záměru.Tím, že odstraníme mentální bloky související s tématem, dojde v těle k uvolnění, vnitřnímu klidu a nalezení sama sebe.
JAKÁ JSOU ČASTÁ TÉMATA? STRACHY všeho druhu, úzkosti, stresy, bolesti hlavy, problémy se spánkem, pocit, že nemůžu dál
Vztahové problémy – rodinné, partnerské, pracovní a také vztah sám k sobě, potřebu zavděčit se ostatním
Nesoustředěnost, roztržitost
Nezvládání emocí- vztek, zlost, nenávist, křivdy
V podstatě se online konzultací dá řešit vše, co nás trápí, stresuje, limituje a ovládá.
EVA



Dobrý den Lucie, myslela jsem na Vás o víkendu, chtěla i napsat, ale nechtěla jsem vás o víkendu zatěžovat prací. Musím konstatovat, že od minulého pátku tlak na prsou ustal a to i přesto, že teď budu řešit dvě velké kontroly v práci. Jestli je to navždy pryč, tak se skláním a moc děkuji. Je to zvláštní vnímat, že to fyzicky nebolí.
Ještě mne napadlo jedno téma, zda by šlo pomoci. Už roky se neumím zasmát jak se říká od srdce. Řekla bych, že asi vím, od kdy to mám. Nevím zda i tohle by se dalo řešit. Děkuji moc Eva


MARCELA


Posledním impulsem bylo, když v uplynulých dnech, kdy ráno sedávala na balkoně nebo v kuchyni, ještě když děti spaly, začala cítit silné bušení srdce, začala se třást a cítila nepříjemní pískání v uších vždy, když už věděla, že je čas jít děti budit.
To pro ni bylo zlomové, protože tento stav ji naprosto pohltil a zároveň vylekal a věděla, že už s tím musí něco dělat, nebo se z toho zblázní.

Po měsíci od ní přišla odpověď na mou otázku, jak se jí daří a zda úzkost, tlak na prsou a pískání v uších odezněly:
„Ahoj Luci, myslím na tebe denně s tím, že už tomu všemu musím hodit textovou podobu. Dokonce jsem to včera vyprávěla manželovi, jak je to zázračný a jak to funguje. A vlastně jsem i čekala nějakou dobu od našeho setkání, abych si to vyhodnotila. A JO, jednoduše, je to zázrak, fakt to funguje!“
Zde si můžete přečíst celý článek o tom, co Marcela prožívala a co bylo jedním ze spouštěčů těchto úzkostných stavů.
Článek zde – Dětský křik a hluk jako spouštěč úzkostí.
VĚRA

Poprosila mě tedy o online konzultaci s tím, že by chtěla urovnat vztah s dcerou a chtěla by k ní změnit svůj přístup.

Hledaly jsme příčinu daného nastavení.
Během online konzultace jsme dělaly odblok, během kterého jsme se dostaly zhruba do Věrčiných 4let, kdy zažila se svou maminkou situaci, ve které cítila pocity ublíženosti, méněcennosti, studu a velké lítosti. Navíc nechápala, proč je na ni maminka zlá a automaticky jí naběhlo, že si za to asi může sama.
Po třech týdnech mi přišla od Věry tato zpráva:
„Dobrý den Lucko,
ráda bych pokračovala v tom co jsme začali na konci dubna..
Hned následující den jsem v práci přestala mít průjmy, které mě předtím trápily dá se říct každý den.
O víkendu jsem poslala žádost o práci v nové firmě, včera jsem řekla vedení u nás na firmě že budu končit a v pátek jdu na pohovor..
Opravdu velké změny cítím a ráda bych pokračovala…“
JIŘÍ






Tuto zprávu mi poslala manželka Jiřího zhruba po dvou měsících od našeho sezení.

DAVÍDEK









„Dobrý den Lucko, já Vám to musím napsat. Hned od úterý je Davídek jako vyměněný. Déšť zvládá. Už se tak nebojí. Neskutečný viditelný posun. I okolí ho vnímá, že je více usměvavý. Sám říká, že se cítí skvěle. A též všem říká, že to povídání s ručičkama bylo divný, ale pomáhá to. Moc Vám děkuji, určitě se ještě ozvu. Jitka.“
SAMUEL



„Byla jsem z toho vyřízená dva dny…ale hodně se mi ulevilo. Když jsem to večer vyprávěla doma muži, s tím, že se mi strašně ulevilo, syn reagoval slovy: „mami, mě taky“…. byla jsem dost překvapená…
Syn je teď mnohem šťastnější, už se tolik nevzteká, faktem je, že i my už doma tolik nekřičíme a muž se taky zklidnil… je teď asi hodně na nás aby to tak zůstalo a sama za sebe proto udělám maximum
Bylo pro mě i důležité slyšet naše fungování ze synových úst… zrcadlo bylo kruté, ale mělo smysl…
Chtěla jsem vám moc poděkovat… ani nevíte, jak jste nám pomohla…
S úctou Jarka.“




VERONIKA

Bohužel se už přidávaly panické ataky, a když měla Veronika mluvit s muži, třásla se, bála se cokoliv říct s tím, co si o ni pomyslí ten druhý.



JANA









KLÁRA





NATÁLKA






Když viděla, jak se ostatní holčičky radují, utekla do malého domečku, kde v koutě plakala. Bylo jí moc líto, že si nemůže hrát s nimi a vyměňovat prstýnek, protože žádný nemá. Po chvíli za ní přišla maminka a ptala se, co se stalo. Natálka jí řekla, že je jí líto, že nemá prstýnek a ostatní ho mají a maminka ji odpověděla, že přeci dostala jiný dárek a místo toho, aby byla ráda, tak tady bulí. Trochu jí vyndala a řekla, že vlastně nemá důvod brečet.Natálka tam byla sama, ani jedna z holčiček nepřišla a nejvíc ji mrzelo, že maminka se ještě zlobí a nechápe její pláč a smutek. V tu chvíli má pocit, že je ta nejhorší, protože by přeci měla by být vděčná za „velký dárek“ a místo tady brečí……
Tento zážitek jsme vyčistili a Natálka se po pár týdnech začala cítit lépe. Po dvou sezení dokázala se svým strachem pracovat a už ji tolik neovládal.
PAVLÍK

Pavlík je šestiletý autista. Měl velký problém začlenit se do kolektivu. Byl v první třídě speciální školy a nesnesl své spolužáky. Vadil mu sebemenší kontakt se stejně starým dítětem. Vadilo mu, když si k němu spolužák sedl, chtěl být s ním, nebo se ho nějak dotkl.
Bylo mu dobře jen se staršími dětmi. Maminka s ním tehdy přišla, protože už nevěděla, co udělat proto, aby se nestranil spolužáků a byl ve škole spokojený.
Zpočátku jsme mluvily o daném problému a zkoušela jsem „pracovat“ i s Pavlíkem. Ale nechtěl na sebe nechat sahat a ani si povídat. Dala jsem mu tedy krabici s hračkami a začala jsem pracovat s maminkou. Jak viděl, že na ni sahám, okamžitě mě začal odstrkovat a maminku objímal, aby ji chránil.
Sedla jsem si k němu a mluvila s ním o tom, že mamince neublížím, že to dělám proto, aby mohl mít kamarády a cítil se ve škole dobře. Poslouchal mě a když jsme opět začali, chvíli nás nechal, ale za chvíli zase začal maminku bránit. Znovu jsem si k němu sedla na zem a řekla mu, že rozumím jeho strachu a tomu, jak moc má rád maminku a chce jí ochránit, ale že teď s ní potřebuji pracovat a možná bude pro něho jednodušší, když se otočí směrem k oknu a bude si hrát a na nás neuvidí.
Zabralo to, Pavlík se otočil, bylo vidět, jak je mu to nepříjemné, já mu potvrdila, že vidím, že mu to vadí, ale že potřebujeme nějaký čas, abychom to zvládli, tak jestli to dokáže zvládnout i on a nechá nás pracovat. Odblok trval asi 45 minut a Pavlík si celou dobu hrál. Občas se po nás otočil, aby maminku zkontroloval a pak zase pokračoval ve své činnosti. Byl úžasný
Na druhé sezení přišla maminka už sama, s tím, že po prvním sezení byla znát velká změna.
Ve škole měli představení a seděli všichni na lavicích. Vedle Pavlíka si sedl spolužák, Pavlík se ošil, ale zůstal sedět. Dříve by utekl.
Při druhém odbloku jsme vyčistili vše potřebné a zhruba tři týdny na to mi maminka volala a říkala, že mluvila s Pavlíkovou paní učitelkou, která byla s dětmi na výletě. Pavlíka se chytl spolužák za ruku a on s ním šel. Všichni z toho byli v šoku a zároveň nadšení. Pro ni to bylo nejvíc, co Pavlík v tu chvíli dokázal.
Mně začaly téct slzy, protože v téhle chvíli si člověk uvědomí hodnotu a poslání této „práce“.

NAJDETE MĚ také na mém YouTube kanálu, na kterém jsou pro vás videa a rozhovory na téma rodičovství a kineziologie One Brain