Příběhy z mé praxe

Na této stránce najdete několik příběhů mých klientů. V rámci zachování anonymity jsou jména změněna a ke každému příběhu mám od daného člověka povolení ke zveřejnění.

Na kineziologii se ke mně objednala maminka s 8 letou Nikolkou s tím, že Nikolka poslední týdny měla velký strach být sama, bála se jít i do školy, nechtěla být vůbec bez maminky a nechtěla být ani u babičky, kde normálně bývala.

✨Tento strach se vystupňoval, když se jí stal úraz na kroužku, kam pravidelně chodila. Nikolka tam upadla a zůstala v místnosti sama. Nikoho neviděla a v tu chvíli měla velký strach, že kdyby se jí zase zamotala hlava, nebude tam nikdo, kdo by jí pomohl.

Od tohoto zážitku se strach být bez rodičů zvětšil tak, že když měla jít do školy nebo k babičce, strach a úzkosti ji naprosto ovládly. Nikolka zvracela a šíleně ji bolela hlava. Nikolka je od malička úzkostnější – i doma se bála chodit sama na záchod, spí stále s rodiči, protože potřebuje jejich přítomnost, ale tenhle stav, když jí bylo špatně a vlastně nemoha nic, už vadil i jí samotné a chtěla s tím pomoci.

Během sezení jsem si napřed povídala s Nikolkou – je to skvělá, upovídaná holčička, hned mi začala vyprávět čeho všeho se bojí, co jí vadí ve škole a u babičky a všechno jsme spolu prošly.

✨Pracovala jsem s Nikolkou, chtěla spolupracovat, zvládly jsme společně odblok, při kterém si prožila své emoce i maminka a po třech týdnech mi přišla od maminky tato zpráva:

 „Zdravím Vás Lucko, s Niki je to mnohem lepší, začala chodit do školy na dvě hodiny, postupně i těch 5 hodin, chodí i ráda k babičce a dokonce si sama začala říkat, že chce chodit pěšky domů a úplně sama. Poprvé taky přišla sama za mnou do práce, která nebyla daleko, ale dříve by tam sama nešla. Nebo se nechala vysadit autem kus od domu a došla sama domů. Je to neuvěřitelné, moc Vám děkuju.“
 
Co vše jsme s Nikolkou čistily a jak se její strachy postupně odbourávaly si můžete přečíst v tomto článku – Odbourání strachů z odloučení a samoty 8leté Nikolky.
 
 

HONZÍK

Rodiče 8letého Honzíka se na mě obrátili, jelikož Honzíka trápila více než rok zácpa. Veškeré fyziologické vyšetření byly v pořádku a tak si rodiče uvědomili, že příčina bude zřejmě emocionální.

Zprvu si mysleli, že na kakání nemá čas, protože se věnuje jiným věcem, ale bylo to horší a horší. Honzík zadržoval stolici několik dní, pak už nahřívali bříško ve vaně a když už se vykakal, tak to pro něho bylo bolestivé. Když měl jít na záchod, raději si sedl na zem a patou tlačil na zadeček, aby kakání oddálil. Bylo to náročné jak pro něho, tak pro rodiče, kteří mu chtěli pomoci a moc se snažili.

Když přišli ke mně, Honzík z počátku spolupracovat nechtěl, ani nešel dovnitř. Tatínek se s ním domluvil, že může být venku, a když bude chtít, ať přijde za námi. Po chvíli nakouknul dovnitř a zase odešel a za dalších pět minut šel k nám a začal si povídat.

Trápilo ho více věcí, mimo jiné ho občas štvaly starší sourozenci, dále spolužáci ve škole a také by chtěl mít vždy věci podle sebe, což ne vždy mu rodiče mohli umožnit. Mluvili jsme o tom, co by potřeboval změnit a jakým způsobem.

Pak jsme přešli k odbloku. Pomocí svalového testu mi vyšlo, že můžu pracovat přímo s Honzíkem. Často se u menších dětí pracuje s rodiči a u těch větších to lze vytestovat.
Čistili jsme nepříjemný zážitek, který Honzík prožil, když jel s tatínkem na kole a ošklivě spadl.
Upravili jsme to tak, aby to pro něho bylo příjemné a po měsíci mi od tatínka přišla tato zpráva:
 
„Dobrý den, je to pár týdnů co jsme u vás byli se s Honzíkem na kineziologii kvůli zadržování stolice. Od té doby se nám daří v podstatě pravidelně chodit na záchod a vyprázdnit se. Hlavní změna je, že stolici přestal sám aktivně zadržovat a nebrání se tomu, když řekneme, aby to šel zkusit. Jde a pak hrdě hlásí že se vykakal. Prozatím je to s připomínkou od nás ale v klidu si pak dojde na záchod. Takže zlepšení 99% 🙂 Děkujeme.“
 
 
🍂Zácpa psychického původu se týká mnoha dětí.
Nejčastěji k tomu dochází při přechodu na nočník a v době, kdy dítě začne chodit do školky či do školy. Může k tomu dojít i bolestivou stolicí, dítě má pak strach a tak zadržuje stolici i několik dní. Proto je důležité toto začít řešit včas.

ADÉLKA

 
🌹Maminka Hana se objednala s pětiletou dcerou Adélkou, která začala z ničeho nic stále mluvit o smrti. Bála se, že maminka umře, že už ji neuvidí a nechtěla ani do školky, ani zůstat sama s babičkou. Moc plakala, když měla být bez maminky.
 
🖤Přestala chodit i na oblíbený kroužek. Chtěla být jen s rodiči a pak už jen s maminkou. Dokonce mamince řekla, že nebude mít děti, aby se z maminky nestala babička, a aby neumřela. Vůbec se nesmála, nehrála si a byla jako tělo bez duše.😞
 
🌷Pracovala jsem s Adélkou a pak s maminkou, které jsme čistili zážitek, související se smrtí její babičky, když maminka byla ještě dítě.
 
🌹Netušila, že babička umírá a chtěla se s ní rozloučit, ale už bylo pozdě. Její maminka jí hladila a utěšovala, že to bude dobrý, ale Hana tohle slyšet nechtěla, protože pro ni to dobré být nemohlo, když věděla, že babičku už nikdy neuvidí.
 
Upravili jsme zážitek tak, jak Hana potřebovala, aby to tehdy proběhlo – s rozloučením a pochopením.💞
 
😊Po třech týdnech mi od Hanky přišla zpráva, že od našeho sezení Adélka o smrti nemluví a je opět veselá jako před tím. Že už je to zase ta Adélka, co bývala.❤️

Jsem opravdu vděčná, že můžu být součástí těchto uzdravování a děkuji za důvěru.🙏

DANA

🌷Nezřídka se stává, že když se narodí druhé děťátko, to první jde lehce stranou, i přesto že se maminka snaží dopřávat mu také pozornost. A tak to někdy ty starší řeší po svém – vztekají se, prudí, pláčou, křičí, chtějí se stále tulit, zkrátka chtějí přitáhnout matčinu pozornost.
 
🌸Někdy se tak trochu mstí mladšímu sourozenci, za což si vyslechnou: „Že tohle se nedělá, že bráška je malinký, že přece musí být rozumný, když už jsou velký a tohle je teda od nich hodně ošklivý“.
Nejen, že se ten starší snaží všemožně o mámu nepřijít, ale v mamince se odehrávají také různé procesy, které ji často překvapí.
 
🌹Najednou cítí na toho staršího vztek, zlost, má pocit, že jí dělá vše naschvál, někdy tam jsou až pocity nenávisti, protože přece ubližuje tomu miminku, které maminka potřebuje ochraňovat a pro maminku začíná být obtížné být tu pro starší dítko ve chvíli, kdy ji nejvíce potřebuje – když je samo v emoci, se kterou si neví rady.
 
Jenže maminka už je taky v emoci a vypětí, a tak začne místo pochopení křičet, vyčítat, možná nadávat a zkrátka to starší děťátko od sebe odhánět.💔
 
✨Něco podobného jsem řešila pomocí online konzultace s maminkou Dankou, která má dvě dcerky a u té starší měla často pocit, že jí vše dělá naschvál, vytáčel ji její vztek a pláč.
Když starší dcerka plakala, nebo se vztekala, Dana k ní nedokázala jít a obejmout ji, pohladit, vyslechnout, zkrátka ji nějak pomoci. Cítila jen vztek a zlost, a protože jí to bylo líto a chtěla to změnit, obrátila se na mě.

Během odbloku, který je součástí online konzultace, jsme vyčisti situaci, když ona jako malá Danuška plakala a potřebovala maminku, ale místo maminčiny náruče od ní slyšela větu: „Neřvi, nebo tě ostatní nebudou mít rádi“. V tu chvíli se cítila strašně sama, potřebovala se pomazlit, ale maminka se zlobila, čapla ji za ruku a spěchala s ní pryč se slovy, co si pomyslí sousedi, že takhle řve… 

Danuška měla pocit, že na ni mamince nezáleží, že je sama, a že za to jak se k ní maminka chová, si vlastně může sama, a že je na obtíž. Snažila se zastavit pláč, ale nešlo to, tak vzlykala aspoň potichu, aby se maminka nezlobila.

Zážitek jsme vyčistili tak, jak by to Danuška tenkrát potřebovala.
Na konci konzultace se Dana cítila v bezpečí, cítila lásku, velkou úlevu, protože cítila, že maminka ji má ráda takovou, jaká je.🙏
 
Zhruba po měsíci přišla od Dany tato zpráva:
„Luci, já pořád čekala na tu velkou změnu a nic nenacházela. A včera po delší době jsem mlčela a objímala dceru při pláči a došlo mi, že necítím nic z toho, co před tím. Pak jen pláč přešel a já měla po chvilce úplně jinou holčičku.
Kdybych ji nenechala, odešla nebo na ni měla vztek a nutila ji, ať přestane, byl by to další záchvat na hodinu. Děkuju. A bonus -Nevytáčí mě tchýně!!!
 
I já moc děkuji za důvěru. Vážím si toho.🤍
 

ANETA

Během prázdnin mě požádala o online konzultaci Aneta , která měla před svatbou, ale cítila, že to není ONO. Vztahy nevycházely a Aneta cítila, že v tom je něco víc.

Tušila, že to souvisí se vztahem s jejím otcem, protože ten v jejím dětství emočně chyběl.💔

Uvědomila si, že podvědomě hledá tátu ve svých partnerech, co samozřejmě nemohlo dlouhodobě fungovat, protože Aneta chtěla partnera a ne náhradu za tátu.

Pracovali jsme na záměru, aby se dokázala emocionálně odpoutat od táty a věřila v sama sebe.💞 

Zprvu jsme si povídali a hledali souvislosti s tím spojené, pocity a emoce, díky kterým jsme přešli o odbloku. Dostali jsme se  zhruba do jejich 5 let, kdy cítila od rodičů velkou křivdu, ublížení a nepochopení. Navíc na ni byla hozena ohromná zodpovědnost za mladšího sourozence. 

Toto jsme vyčistili a zhruba měsíc od odbloku přišla tato zpráva:

🌟„Luci, co se týče emocionálního odpoutáni od táty, tak tam vidím změnu jako blázen, fakt super! Neskutečně mi ten odblok pomohl. Vidim to teď úplně jinak, hlavně to cítím úplně jinak.
Hodně jsem se díky tomu odprostila od takových těch psychických i fyzických potřeb, co souvisely s tátou.“
🌟

🤍A JAK ONLINE KONZULTACE PROBÍHÁ?

Zpočátku si o daném problému povídáme a pokládám otázky tak, abychom našli souvislosti k danému tématu a šli více do hloubky, protože pak se dostaneme k tomu, co je vlastně pod tím prvotním problémem a co je potřeba opravdu řešit.

Během povídání mluvíme hodně o emocích a pocitech a potom přecházíme k odbloku – dotyčný se uvolní, pohodlně se usadí a zavře oči. Já ho vedu, naladím se na něho a právě pomocí daných pocitů a emocí se dostáváme do situace, kterou dotyčný kdysi prožil a která souvisí právě s daným problémem.

Zážitek si projdeme a následně vyčistíme tak, aby se dotyčný cítil vždy dobře – uvolněný, s lehkostí, radostí, přijímaný, milovaný – dle daného záměru.🙏

💛Tím, že odstraníme mentální bloky související s tématem, dojde v těle k uvolnění, vnitřnímu klidu a nalezení sama sebe.

JAKÁ JSOU ČASTÁ TÉMATA?

💫 STRACHY všeho druhu, úzkosti, stresy, bolesti hlavy, problémy se spánkem, pocit, že nemůžu dál

💫Vztahové problémy – rodinné, partnerské, pracovní a také vztah sám k sobě, potřebu zavděčit se ostatním

💫Nesoustředěnost, roztržitost

💫Nezvládání emocí- vztek, zlost, nenávist, křivdy

V podstatě se online konzultací dá řešit vše, co nás trápí, stresuje, limituje a ovládá.❤

 

EVA

Na kineziologii se ke mně objednala paní Eva, kterou trápil roky tlak na hrudi.
 
🌼Před 6 lety přišla o manžela a jeho smrti musela spoustu věcí zvládnout sama, tak aby mohli s dětmi zůstat v domě, kde žili, vše poplatit a samozřejmě tam být pro děti.
Bylo toho moc a ona měla podvědomě strach zvolnit, aby nezůstala zase sama a musela vše obstarávat, i když už má nyní přítele, se kterým jí je dobře.
 
Poslední měsíce ji trápil velký tlak v prácipřebírala na sebe zodpovědnost druhých, protože měla pocit, že pokud ostatní nedotáhnou svou práci a neudělají ji pečlivě, je to její vina, protože jim to třeba špatně vysvětlila…
 
Pracovali jsme na záměru: Odstranit tlak z hrudi, nebrat si věci osobně a nepřebírat zodpovědnost za druhé.🙏
 
Vyčistili jsme situaci, kterou Eva prožila zhruba ve třech letech, při které měla pocit, že není milovaná, že maminka má raději mladší sestřičku a na Evě nezáleží. Cítila se osamělá, měla pocit, že není dost dobrá a bylo jí úzko.
 
Po měsíci, kdy jsem Evě psala, jak se cítí a jak se má, mi od paní Evy přišla tato zpráva:

Dobrý den Lucie, myslela jsem na Vás o víkendu, chtěla i napsat, ale nechtěla jsem vás o víkendu zatěžovat prací. Musím konstatovat, že od minulého pátku tlak na prsou ustal a to i přesto, že teď budu řešit dvě velké kontroly v práci. Jestli je to navždy pryč, tak se skláním a moc děkuji. Je to zvláštní vnímat, že to fyzicky nebolí.

Ještě mne napadlo jedno téma, zda by šlo pomoci. Už roky se neumím zasmát jak se říká od srdce. Řekla bych, že asi vím, od kdy to mám. Nevím zda i tohle by se dalo řešit. Děkuji moc Eva

💞Za tyto zpětné vazby jsem moc vděčná a mám z nich ohromnou radost. Paní Eva u mě byla před pár dny, tlak z hrudi je stále pryč. Zda napořád, také nevím…
Každý si toho neseme spousty v sobě a je potřeba čistit věci postupně. Někdy je potřeba více sezení, záleží na daném problému a na daném člověku.
 
Důležité je si uvědomit, že jsme to my sami, kdo s tím můžeme něco dělat a pak si hledat různé možnosti, které nám vyhovují.💛
 

MARCELA

Maminka Marcela má tři kluky a hluk, křik a celodenní dohady byly na denním pořádku.
 
Poslední dobou se to stupňovalo, cítila se pod velkým tlakem a byla stále ve stresu, až z toho vyústily bolesti hlavy, bušení srdce a pískání v uších.
 
Marcela se cítila se naprosto vyčerpaná, křik na děti byl častější a intenzivnější a věděla, že to takhle dál nechce. Věděla, že s tím musí začít něco dělat.🤦‍♀️
 

Posledním impulsem bylo, když v uplynulých dnech, kdy ráno sedávala na balkoně nebo v kuchyni, ještě když děti spaly, začala cítit silné bušení srdce, začala se třást a cítila nepříjemní pískání v uších vždy, když už věděla, že je čas jít děti budit.

To pro ni bylo zlomové, protože tento stav ji naprosto pohltil a zároveň vylekal a věděla, že už s tím musí něco dělat, nebo se z toho zblázní.

 
💞V rámci sezení a odbloku jsme nastavily nový záměr – naučit se některé věci neřešit a vidět je s nadhledem, nebrat si věci osobně, zkrátka se z toho nezbláznit a hlavně odbourat ty fyzické projevy – bušení srdce a pískání v uších.
 

Po měsíci od ní přišla odpověď na mou otázku, jak se jí daří a zda úzkost, tlak na prsou a pískání v uších odezněly:

„Ahoj Luci, myslím na tebe denně s tím, že už tomu všemu musím hodit textovou podobu. Dokonce jsem to včera vyprávěla manželovi, jak je to zázračný a jak to funguje. A vlastně jsem i čekala nějakou dobu od našeho setkání, abych si to vyhodnotila. A JO, jednoduše, je to zázrak, fakt to funguje!“

Zde si můžete přečíst celý článek o tom, co Marcela prožívala a co bylo jedním ze spouštěčů těchto úzkostných stavů. 

Článek zde – Dětský křik a hluk jako spouštěč úzkostí.

VĚRA

Znáte určitě také to přísloví, když se něco s..e, tak ve všech směrech?

Takovýto pocit zažívala paní Věra, které se začalo rozpadat manželství, zhoršoval se vztah s dcerou, na kterou Věra často křičela a vybíjela si na ní svou frustraci, i když ji to zpětně velmi mrzelo a do toho se vlekly střevní potížekteré měla už několik měsíců ze své práce, kam chodila opravdu s nechutí a vystresovaná.
Byla jak ten křeček v kolotoči a nevěděla, jak z něho ven.
 

Poprosila mě tedy o online konzultaci s tím, že by chtěla urovnat vztah s dcerou a chtěla by k ní změnit svůj přístup.

Během konzultace jsme se dostaly k tomu, že primární problém není dcera ani přístup k ní, ale je to mnohem hlubší.
Věra měla velké problémy se sebehodnotou a sebepřijetím, což se samozřejmě odráželo v dalších vztazích.
 
💔A jelikož hledala uznání z venku a záleželo jí na tom, jak vypadá před ostatními a co si o ní okolí řekne, snažila se každému zavděčit, ale tím začala ztrácet sama sebe. 


Hledaly jsme příčinu daného nastavení.
Nový cíl odbloku byl: Dělat věci podle sebe, věřit ve svá rozhodnutí a zklidnit tělo (odbourat střevní potíže).
 

🧡Během online konzultace jsme dělaly odblok, během kterého jsme se dostaly zhruba do Věrčiných 4let, kdy zažila se svou maminkou situaci, ve které cítila pocity ublíženosti, méněcennosti, studu a velké lítosti. Navíc nechápala, proč je na ni maminka zlá a automaticky jí naběhlo, že si za to asi může sama. 

Po třech týdnech mi přišla od Věry tato zpráva:

„Dobrý den Lucko,

ráda bych pokračovala v tom co jsme začali na konci dubna..

Hned následující den jsem v práci přestala mít průjmy, které mě předtím trápily dá se říct každý den.

O víkendu jsem poslala žádost o práci v nové firmě, včera jsem řekla vedení u nás na firmě že budu končit a v pátek jdu na pohovor..

Opravdu velké změny cítím a ráda bych pokračovala…“

 
 Naštěstí Věra v sobě našla sílu a chuť věci měnit, a v tomto článku „Nejen ze své práce jsem byla znechucená a vystresovaná, aneb nový začátek“ si můžete přečíst, jak příběh paní Věry pokračoval 

JIŘÍ

🌷Nedávno jsem měla na kineziologii pána Jiřího, kterého „mi“ objednala jeho manželka Klára. Klára u mě byla na sezení osobně se svými problémy, a proto usoudila, že bych mohla pomoci i jejímu muži, který měl problémy se střevy a poslední dobou se jeho stav zhoršoval i přesto, že bral léky.

Vždy jsem raději, když si dotyčný dospělý zavolá, nebo napíše sám, abych věděla, že má o sezení opravdu zájem a chce pro svou změnu něco udělat, ale Klára mi tvrdila, že manžel určitě chce, jen se obává, jestli mu to pomůže, ale chce to prý zkusit.

🌞Pan Jirka nakonec přišel. Už u dveří se usmíval a chtěl to celé zlehčovat stylem, že tady je hlavně kvůli manželce, že si klidně můžeme povídat venku a dát k tomu kafíčko a zkrátka měl masku hrdiny, který zas tak nic neřeší, je mu to jedno a dělá věci, jen kvůli druhým.
 
🌷Ale cítila jsem, že někde hluboko uvnitř je to jinak. Pod nánosem zadupaných emocí a potřeb je malý kluk, který chtěl kdysi pozornost a chce ji stále, ale jelikož se mu jí nedostávalo, vytvořil si takové obranné mechanismy, aby mu nemohl už nikdo ublížit😥, a tak vlastně potlačil své pocity, emoce a potřeby, ale jeho tělo to už potlačovat nechtělo.🙏
 
Před sezením jsme si ujasnili, zda o to opravdu stojí a má zájem, abychom se zbytečně neokrádali vzájemně o čas. Jiří se pousmál s tím, že kdyby opravdu nechtěl, tak by tu nebyl a mohli jsme začít…
 
K čemu jsme se dostali a v čem Jirkovi odblok pomohl, si můžete přečíst v tomto článkuKineziologie v praxi – jak i nevěřící Jiří uvěřil

 

Tuto zprávu mi poslala manželka Jiřího zhruba po dvou měsících od našeho sezení.

DAVÍDEK

Maminka 9letého Davídka se ke mně objednala, protože Davídek měl velký strach z bouřek.

💫Začalo to zhruba před rokem, kdy byli na návštěvě, všichni byli společně v kuchyni, on koukal s kamarádem na videa v telefonu a najednou se ozvala rána a vypadl proud. Byla tma a David se hrozně lekl. Všichni se šli podívat z okna a viděl, že je ohromný vichr a bouřka.
Od té doby měl šílený strach z bouřky, bál se, že může spadnou strom, poničit jim dům, že zase bude tma a bál se zvuku hromu. Vždy, když se blížila bouřka, začal hystericky plakat, srdce mu bušilo jako splašené a zalezl si pod deku, kde zůstal schovaný. Ideálně se svým pejskem.😟

💫Jeho strach se stupňoval a došlo to tak daleko, že každé ráno sledoval počasí a radary a pokud by mělo jen pršet, strach ho pomalu ochromoval.😨
Nechtěl být ani s kamarády, protože se bál, že kdyby začala bouřka, oni by se mu smáli, že pláče. Celkově byl poslední měsíce více ustrašený a smutný.😔
 
💫V červnu nechtěl vůbec chodit do školy, protože se bál, že bude bouřka a na školu spadne velký strom, který mají na zahradě. Dříve chodil běžně za deště ven, teď už začínal mít strach jen když bylo zataženo, tak se domluvili s maminkou, že přijdou ke mně, abychom to společně vyřešili.🙏
 
🌟„Pracovala“ jsem jen s Davídkem(v tomto věku se někdy pracuje i přes rodiče), při odbloku jsme vyčistili zážitky, ve kterých cítil velkou křivdu, strach a samotu.
Po ukončení byl uvolněnější, radostnější a unavený.
 
Už po pár dnech mi od maminky přišla tato zpráva:

💕„Dobrý den Lucko, já Vám to musím napsat. Hned od úterý je Davídek jako vyměněný. Déšť zvládá. Už se tak nebojí. Neskutečný viditelný posun. I okolí ho vnímá, že je více usměvavý. Sám říká, že se cítí skvěle. A též všem říká, že to povídání s ručičkama bylo divný, ale pomáhá to. Moc Vám děkuji, určitě se ještě ozvu. Jitka.“💕

SAMUEL

Problémy se soustředěním a v komunikaci mezi rodiči a dítětem.
 
🌷Nedávno u mě byla na konzultaci maminka s 9letým synem Samuelem. 
 
Rodiče se synem měli problémy v komunikaci. Sam byl nesoustředěný jak doma, tak ve škole a rodiče měli pocit, že je vůbec nevnímá. Už nevěděli, jak se s ním domluvit, ale věděli, že cestou trestů a zákazů jít už nechtějí, protože to na Sama už neplatilo a vlastně nikomu nebylo v tomto vztahu dobře.
 
Prvně jsem mluvila s maminkou, jak to vnímá ona a pak se Samem. Vyprávěl mi o škole a pak jsme mluvili, jak je to u nich doma a jestli by chtěl něco jinak. Říkal mi, jak mu vadí, když na něho rodiče křičí, když mu občas nadávají, a když mu říkají, že na něho nemají čas a přitom si jdou třeba raději zakouřit, nebo koukat na televizi.
Maminka u toho seděla a jen poslouchala.
 
Bylo to pro ni bolestivé, ale slyšet to z úst vlastního dítěte bylo to největší a nejúčinnější zrcadlo.
Zažívali spolu i hezké chvíle, ale samozřejmě tyto situace byly pro Sama nejnáročnější.
 
🌷Nakonec jsme konzultaci propojili s kineziologií a odbourali a vyčistili jsme zážitek u maminky, který v sobě měla a přinášel ji nevědomě spousty napětí, i díky němuž se nedokázala ve vypjatých situacích ovládat.
Zhruba po měsíci mi maminka poslala email, který bych s vámi ve zkratce ráda sdílela:

Byla jsem z toho vyřízená dva dny…ale hodně se mi ulevilo. Když jsem to večer vyprávěla doma muži, s tím, že se mi strašně ulevilo, syn reagoval slovy: „mami, mě taky“…. byla jsem dost překvapená…

Syn je teď mnohem šťastnější, už se tolik nevzteká, faktem je, že i my už doma tolik nekřičíme a muž se taky zklidnil… je teď asi hodně na nás aby to tak zůstalo a sama za sebe proto udělám maximum 🙂

Bylo pro mě i důležité slyšet naše fungování ze synových úst… zrcadlo bylo kruté, ale mělo smysl…

Chtěla jsem vám moc poděkovat… ani nevíte, jak jste nám pomohla…

S úctou Jarka.“

🙏Jsem vděčná za tyto zpětné vazby a za uvědomění rodičů, kteří dokáží připustit, že pokud chtějí změnu u dětí, musí začít u sebe a uvědomují si, že zákazy (ať fyzické či psychické) a jiné tresty, ničemu neslouží.
 
❗️Je také důležité uvědomit si, že když nás dítě vytočí a my jednáme na základě naší automatické emoční reakce, jednáme vlastně jen důsledkem naší minulosti, našich zranění, křivd, bolístek a nepochopení. ❗️
 
💞Pokud se na dítě budeme dívat srdcem, vždy budeme jednat správně. Najednou uvidíme to naše dítě, které si neví rady samo se sebou, neumí reagovat jinak, protože jeho mozek není natolik vyzrálý a uvědomíme si, že dítě potřebuje nás, aby se naučilo se svými emocemi pracovat a zpracovávat je.
 
Je opravdu důležité uvědomit si, jakou „moc“ máme při výchově našich dětí.
 
Děti zkrátka zrcadlí nás a prostředí, ve kterém vyrůstají.

VERONIKA

 
 
Veronika (27let) za mnou přišla, protože už delší dobu řešila nedůvěru k mužům, což se projevovalo i v jejich vztazích. Neustále potřebovala ujišťování od mužů, že je dobrá, skvělá, že tohle se povedlo a neuměla s nimi komunikovat uvolněně a přirozeně. 


Bohužel se už přidávaly panické ataky, a když měla Veronika mluvit s muži, třásla se, bála se cokoliv říct s tím, co si o ni pomyslí ten druhý.
Mluvili jsme o tom více do hloubky a dostaly jsme se k jádru, že tyto problémy vychází ze vztahu s jejím otcem. Při odbloku jsme „vyčistili“ situaci, která právě s otcem souvisela.

🙏Po měsíci mi přišla od Veroniky tato zpráva:
 
„Dobrý den Lucko, chtěla jsem Vám napsat jak na sobe pociťuji změny po kinezi:)
Snažím se poctivě cist větu, kterou jsem si od Vás vzala a pokaždé, když ji čtu, dává mi trosku jiny význam a jinak si ji vyložím(v dobrem smyslu) asi, protože je každý den plny jiných situaci a já si představuji jak bych reagovala v takové situaci před měsícem a jak dokážu reagovat nyní:)
Cítím ,že v momentech konfrontace(většinou s muži) se dokážu v klidu a bez velkých emoci vyjádřit (hněv, očekávání, že mě člověk pochopi/nepochopi, roztřesené ruce atd) a dokážu říct i to co by se člověku nemuselo líbit(v tomto popisu se jedna o konkrétního člověka z práce, který komunikuje s lidmi pouze řevem a díky tomu si i vydobývá „respekt“).
Mám ještě na čem zapracovat, ale chtěla jsem Vám moc poděkovat, protože už po jedné kinezi se cítím o dost lépe🙏🏻😊 .
Krásný den přeji a příští měsíc bych se ozvala zda by nám klaplo další sezeni:)“
 
 

JANA

STRACH ZE ZMĚN, ÚZKOSTI
 
Na kineziologii u mě byla mladá maminka Jana, která měla problémy při nečekaných situacích, nebo náhlých změnách během dne.
Potřebovala mít vše naplánované už v době, kdy ještě miminko neměla, ale s příchodem miminka to prožívala o to víc.

🌷Vždy, když byla náhlá změna, například by měla přijet babička na návštěvu, nebo režim nebyl takový, jak ona byla zvyklá a měla naplánované, začala panikařit, svírala ji úzkost a hlavou ji proletělo, co všechno bude jinak, co všechno bude muset udělat.😧
 
🌹Rozkličovaly jsme, co vlastně ji na tom nejvíce vadí a proč, a došly jsme k tomu, že má nastavený vzorec ZMĚNA = NEGATIVNÍ ZMĚNA.
Daly jsme si záměr nastavit tento vzorec tak, že změna může být pozitivní, najít příčinu tohoto vzorce a odstranit stres spojený s nečekanými událostmi a změnami.🙏
 
Janu poslední týdny trápily i bolesti zad, které byly v podstatě celodenní. Přikládala to k nošení miminka. Chodila na rehabilitace, kde se jí trošku ulevilo, ale pak to opět přišlo. I u mě seděla na začátku taková přihrblá.
 
🌸Při odbloku si Jana prožila zážitek zhruba z šesti let, který byl příčinou jejich stresů a bolesti.
Zážitek jsme pomocí korekcí na uvolnění stresu vyčistily a zpracovaly tak, aby Janu nadále neomezoval a nepropadala panice a stresu.🌸
 
🙏Tím, že jsme uvolnily mentální blok a zážitek „přeprogramovaly“, ulevilo se Janě i na fyzickém těle.🧡
 
Více si můžete přečíst tomto článku: Jak mohou odeznít i bolesti zad díky mentálnímu odblokování.
 
 

KLÁRA

Když radost v mateřství vystřídají úzkosti a stres.
  
Toto si prožila mladá maminka, která se velmi těšila na své první děťátko…Ale radost brzy vystřídaly obavy a úzkosti.
 
„Konečně den D je tady, držíte v ruce svůj uzlíček, který pro vás od této chvíle znamená celý svět a nemůžete se ho nabažit. Koukáte na své miminko a zdá se vám neuvěřitelné, že už je to s vámi.“
 
Mateřskou si užíváte, chodíte s miminkem na procházku, radujete se z prvního úsměvu a je vám krásně.
 
ANO – TAKHLE TO MÁ VĚTŠINA MAMINEK, ALE TOTO NENÍ SAMOZŘEJMOST.
 
🌷Před 6 týdny u mě byla maminka na kineziologii, která měla doma dvouměsíčního chlapečka. Na své děťátko se moc těšila, ale už po pár dnech radost vystřídaly úzkosti a obavy.
 
Miminko stále plakalo, Klára se s ním bála jít i ven, protože se stalo, že plakalo i venku a ona si v tu chvíli neuměla poradit. Zkrátka stres ji ovládl natolik, že šla hned domů, kde se cítila v bezpečí a tak nakonec vycházela ven jen na pravidelné prohlídky k lékaři a zpět. Tyto cesty pro ni byly „bezpečné“, věděla, kam přesně jde a kdy se zhruba vrátí.
 
Co stálo za Klářiným stresem?
🌷Klárka vyrůstala s maminkou, která vždy věděla, co bude pro Kláru nejlepší a co má v danou chvíli udělat. Cokoliv Klára udělala sama, bylo dle matky špatně a Kláru neustále podceňovala a srážela její sebehodnotu.
Když se narodilo Kláře miminko, matka s tím nepřestala. „ Už ho zase dáváš k prsu, Podívej, jak mu držíš hlavičku, Nenechávej ho na bříšku tak dlouho“…..A spousty dalších připomínek Klára poslouchala dost často.😞
 
Klára měla pocit, že je „divná“ i pro své okolí a začala svůj problém řešit.
 
💗Pracovala jsem s Klárou na uvolnění stresu a obnovení sebedůvěry.

Jak probíhalo sezení s Klárou a jak a v čem ji odblok pomohl si můžete přečíst v tomto článku: Když radost v mateřství vystřídají úzkosti a stres.
 
 

NATÁLKA

alone, girl, woman
Jak se nepochopení malé holčičky promítlo po letech v dospělosti, kdy i přesto, že byla velmi úspěšná sportovkyně měla pocity NEJSEM DOST DOBRÁ, NA MNĚ NEZÁLEŽÍ.
 
⭐Natálka je mladá sportovkyně, která měla poslední dobou veliký stres před začátkem závodů a vyskakovaly jí v hlavě myšlenky typu: „ podívej, na to nemáš, to nezvládneš, tamhleta trénovala mnohem víc…“a zkrátka každý závod byl velký stres a pocity, že to nezvládne ji paralyzovaly.
 
⭐Při samotném odbloku jsme hledali příčinu a Natálce se vybavil zážitek, kdy jí bylo zhruba 6 let a byla s maminkou a dalšími maminkami a jejich dětmi na dovolené. Každé z dětí dostalo stejný dáreček na „uvítanou“. Všechny holčičky dostaly prstýnek s barevným kamínkem, jen Natálka dostala malého slona, jelikož pár dnů předtím měla narozeniny a dostala od všech ještě „větší dárek“.
 
Byla v tu chvíli moc smutná, protože holčičky si začaly prohlížet prstýnky, hrát si s nimi, navzájem si je půjčovat a ona nic.
 
Hlavou se jí honilo:
😟Proč já ho nedostala, vždyť nemůžu za to, že jsem měla narozeniny.
😟Ostatní holky taky budou mít narozeniny a dostanou dárek a prstýnek mají stejně.
😟Proč zase já, proč jsem jediná, která ho nemá.
 
Když viděla, jak se ostatní holčičky radují, utekla do malého domečku, kde v koutě plakala. Bylo jí moc líto, že si nemůže hrát s nimi a vyměňovat prstýnek, protože žádný nemá.  Po chvíli za ní přišla maminka a ptala se, co se stalo. Natálka jí řekla, že je jí líto, že nemá prstýnek a ostatní ho mají a maminka ji odpověděla, že přeci dostala jiný dárek a místo toho, aby byla ráda, tak tady bulí. Trochu jí vyndala a řekla, že vlastně nemá důvod brečet.
Natálka tam byla sama, ani jedna z holčiček nepřišla a nejvíc ji mrzelo, že maminka se ještě zlobí a nechápe její pláč a smutek. V tu chvíli má pocit, že je ta nejhorší, protože by přeci měla by být vděčná za „velký dárek“ a místo tady brečí……

Tento zážitek jsme vyčistili a Natálka se po pár týdnech začala cítit lépe. Po dvou sezení dokázala se svým strachem pracovat a už ji tolik neovládal. 

 

PAVLÍK

Pavlík je šestiletý autista. Měl velký problém začlenit se do kolektivu. Byl v první třídě speciální školy a nesnesl své spolužáky. Vadil mu sebemenší kontakt se stejně starým dítětem. Vadilo mu, když si k němu spolužák sedl, chtěl být s ním, nebo se ho nějak dotkl.

Bylo mu dobře jen se staršími dětmi. Maminka s ním tehdy přišla, protože už nevěděla, co udělat proto, aby se nestranil spolužáků a byl ve škole spokojený.

Zpočátku jsme mluvily o daném problému a zkoušela jsem „pracovat“ i s Pavlíkem. Ale nechtěl na sebe nechat sahat a ani si povídat. Dala jsem mu tedy krabici s hračkami a začala jsem pracovat s maminkou. Jak viděl, že na ni sahám, okamžitě mě začal odstrkovat a maminku objímal, aby ji chránil.

Sedla jsem si k němu a mluvila s ním o tom, že mamince neublížím, že to dělám proto, aby mohl mít kamarády a cítil se ve škole dobře. Poslouchal mě a když jsme opět začali, chvíli nás nechal, ale za chvíli zase začal maminku bránit. Znovu jsem si k němu sedla na zem a řekla mu, že rozumím jeho strachu a tomu, jak moc má rád maminku a chce jí ochránit, ale že teď s ní potřebuji pracovat a možná bude pro něho jednodušší, když se otočí směrem k oknu a bude si hrát a na nás neuvidí.

Zabralo to, Pavlík se otočil, bylo vidět, jak je mu to nepříjemné, já mu potvrdila, že vidím, že mu to vadí, ale že potřebujeme nějaký čas, abychom to zvládli, tak jestli to dokáže zvládnout i on a nechá nás pracovat. Odblok trval asi 45 minut a Pavlík si celou dobu hrál. Občas se po nás otočil, aby maminku zkontroloval a pak zase pokračoval ve své činnosti. Byl úžasný

 

Na druhé sezení přišla maminka už sama, s tím, že po prvním sezení byla znát velká změna.

🙏Ve škole měli představení a seděli všichni na lavicích. Vedle Pavlíka si sedl spolužák, Pavlík se ošil, ale zůstal sedět. Dříve by utekl.

Při druhém odbloku jsme vyčistili vše potřebné a zhruba tři týdny na to mi maminka volala a říkala, že mluvila s Pavlíkovou paní učitelkou, která byla s dětmi na výletě. Pavlíka se chytl spolužák za ruku a on s ním šel.🙏 Všichni z toho byli v šoku a zároveň nadšení. Pro ni to bylo nejvíc, co Pavlík v tu chvíli dokázal. 

💗Mně začaly téct slzy, protože v téhle chvíli si člověk uvědomí hodnotu a poslání této „práce“.

PŘIDEJTE SE do Facebookové skupiny, kde pro vás tvořím hodnotný obsah zdarma

POTKEJME SE na Instagramu, kde načerpáte spousty inspirace

NAJDETE MĚ také na mém YouTube kanálu, na kterém jsou pro vás videa a rozhovory na téma rodičovství a kineziologie One Brain