„Jestli budeš zlobit, přijde čert a odnese tě.“ „Jestli nezačneš poslouchat, zavolám na tebe čerta.“
Čert s Mikulášem je zažitá tradice, od níž se naštěstí během posledních let ustupuje. Alespoň ve smyslu, že se tím dítě straší a v podstatě vydírá.
Ať chceme nebo ne, je to zkrátka manipulace. Manipulace ze strany rodičů, kteří si neví rady se svým dítětem a v zoufalosti dítě straší čertem. A co víc, dokonce svému vlastnímu dítěti řeknou, že na něho čerta pošlou, aby si ho odnesl.
Možná si mnoho rodičů neuvědomuje, co se v dítěti odehrává, když mu jeho nejbližší osoba řekne, že na něho pošle někoho, kdo ho odnese pryč. Odehrávají se v něm pocity, že ho máma nemiluje, že už ho nechce, že je špatné, že je na obtíž a hlavně šílený strach z toho, že někdo přijde a odnese ho pryč. Pryč od svých rodičů.
PŘÍBĚH Z PRAXE
Nedávno byl u mě pan na kineziologii, se kterým jsem řešila jeho úzkostné stavy a dostali jsme se k problému s jeho sebevědomím. Musel přestat s tím, v čem byl dobrý, co ho bavilo a naplňovalo i v rámci jeho sebevědomí a teď, když tu činnost dělat nemůže, vlastně neví, v čem by mohl být dobrý, jestli teď za něco stojí, zkrátka potřebuje najít sám sebe a svou hodnotu.
Při odbloku jsme se dostali do jeho 4 let, kdy se mu vybavil právě zážitek s čertem a mikulášem.
Celé odpoledne ve stresu čekal, až čert zazvoní, bál se té chvíle, říkal to mámě i babičce, ale čert stejně přišel. Byl u babičky v náručí, plakal a strašně se bál, že už babičku nikdy neuvidí. Když mu čert četl, že byl drzý a další jeho „neřesti“, měl pocit viny, že je to vlastně pravda, že je ten „špatný“, a že si asi zaslouží nějaký trest, říkal si, proč ho babička s maminkou nemají rádi, když tohle dovolí, proč se k němu takhle chovají, proč už nechtějí být s ním, když on je má moc rád…
Bylo mi opravdu úzko, když jsem viděla 50letého chlapa, který znovu prožívá zážitek jako čtyřleté dítě, prochází si všemi výše zmíněnými pocity a nese si to v sobě takových let.
Nakonec jsme zážitek „upravili“, aby to pro něho bylo přijatelné a co nejpříjemnější, a abychom odbourali stres s tím spojený. Potřeboval „jen“ slyšet, že ho čert pochválí, že byl hodný, že doma pomáhá a neodmlouvá, a že si tedy zaslouží nějaký balíček.
Sama jsem si tohle prožila jako dítě, kdy u nás na chodbě čekal čert s pytlem, ze kterého čouhala punčoška s dětskou botičkou. V tu chvíli jsem zažívala pocit bezmoci, šílený až hysterický strach, že mě ten čert dá taky do toho pytle a nikdo mu v tom nezabrání, protože rodiče mu vlastně otevřeli. Tenhle zážitek jsem si odstraňovala také při kineziologii, když jsem řešila své koktání a zadrhávání v řeči.
Když to možná přeženu, vlastně je to možná dost trefné – přirovnala bych pocity dítěte k této situaci: partner vezme svou ženu do lesa, tam na ni bude čekat nějaký násilník a partner ji bude strašit, že pokud se nebude chovat podle jeho představ, tak dovolí tomu násilníkovi, aby ji znásilnil, nebo ublížil. Předpokládám, že v ženě by se odehrával šílený strach, pocity bezmoci, nepochopení, nedůvěry v partnera a naprostá panika.
Takhle přesně se cítí dítě, které čeká na to, až si ho čert vezme a rodiče přihlíží.
Proč nejčastěji rodiče děti straší? Chtějí, aby poslouchaly a byly hodné.
Co to vlastně znamená být hodný? Znamená to, že se dítě nemůže projevit, že nemůže dát najevo své pocity a emoce, svůj názor? Více si o tom můžete přečíst v mém článku „Je hodné dítě skutečně šťastné, aneb pozor na potlačené emoce“.
Pokud chcete i vy, aby vás děti „poslouchaly“, řekněte si prvně, co pro vás slovo „poslouchat“ znamená.
Pokud rodiče mluví s dětmi respektujícím přístupem, dítě nemá potřebu nějak rebelovat, dělat věci naschvál. Jen je zkrátka samo sebou a tvoří si svou osobnost a k tomu patří i chování, které se nám třeba nelíbí, ale vždy je potřeba pochopit, proč se dítě tak chová a co tím chce říct. Časem se chová tak, jak se chováme my k němu.
Pokud dítě chceme vést a vychovávat jako parťáka, nepotřebujeme žádné manipulace ani další podobné způsoby a tím mu ubližovat a snižovat jeho sebevědomí.
Ale je potřeba být k němu upřímný, chovat se tak, jak to chceme po něm a zkrátka mu být příkladem. Respektovat ho takové jaké je a nevytvářet si představy, jaké by mělo být.
Naše děti nás bezpodmínečně milují, milujte je také tak a nevyvolávejte v nich pocity, že jsou špatné, zlobivé, a že si za to můžou samy, když pro ně přijde čert.
Čím byste vyhrožovali za pár let, až z čerta odrostou?
Pokud vás vedle manipulace zajímají i další zabijáci dětského sebevědomí, je tu pro vás můj ebook 8 zabijáků dětského sebevědomí, který si můžete stáhnout na webu zdarma.
Vyhrožování a manipulace není cesta ke zdravému vztahu s vaším dítětem. Je to láska, pochopení, tolerance, upřímnost a prostor být sám sebou.
Přeji všem, abys si k dětem našli cestu, protože ke každému dítěti cesta vede a dítě na ní na nás čeká.
Pokud vás zajímá téma respektující rodičovství a kineziologie one brain, ráda vás přivítám v mé uzavřené skupince Respektující rodičovství – cesta k dětské duši, kde pro vás tvořím hodnotný obsah a naleznete zde mnoho inspirace.
Mějte se krásně
Lucka
Vše začíná u nás samotných. Pokud najdeme cestu k sobě, můžeme napravovat i ostatní vztahy, ať už se jedná o vztahy partnerské, rodinné, přátelské, pracovní, vztah k penězům a zkrátka celkově vztah k životu vůbec.
Proto již přes 10 let pomáhám lidem prostřednictvím metody Kineziologie One Brain a on-line konzultací nalézt jejich cestu ke spokojenému životu a spokojeným vztahům, ať už je se jedná o vztah sám k sobě, partnerský, rodičovský, pracovní, společenský. Společně najdeme příčiny daných problémů, které člověk není většinou schopen sám vidět a v tu chvíli nevidí ani souvislosti s tím spojené. Poté tyto příčiny zpracujeme a nastavíme nové vzorce tak, které jsou klientovi ku prospěchu a pomohou mu nalézt vlastní cestu ke spokojenému životu.
Pingback: Ty jsi šikula – co tato věta dítěti (ne)řekne a proč ji přestat používat? - Kineziologie One Brain, Respektující rodičovství