Maminka Kamila se ke mně objednala na kineziologii s 9letým Ondrou, který měl „noční nehody“ cca 1x měsíčně, ale jelikož se to stupňovalo a poslední dobou to bylo tak 3x týdně, rozhodla se s tím něco dělat.
Podobně na tom byla Ondrova mladší 6ti letá sestra, která v podstatě od odplenkování přes den, neměla v noci plenku suchou.
U nočního pomočování bývá velmi často příčina psychosomatického rázu. Děti si neumí poradit se svými emocemi – jsou přehlcené a dochází k somatizaci psychického stavu.
Zde krátký úryvek z článku od psycholožky Katarzyny Schierové:
Za pomočováním dětí může být nervozita rodičů.
Pokud emoce člověka začnou přerůstat, do jejich zvládnutí musí zapojit i tělo. Například z nervózní maminky děti může bolet břicho, nebo se jim zpotí dlaně. Tento stav nazýváme somatizací psychických stavů.
„Proto se děti nezvládající okolní problémy mohou v noci pomočovat, školáci trpí bolestmi břicha a ti ještě starší trpí na bolesti hlavy. Ačkoli tyto symptomy komplikují život, somatizace není nemoc. Nemocí se stává, když dojde k poškození orgánů. Psychosomatická onemocnění jsou považována za napojená na naše emoce. Jedná se o alergie, atopickou dermatitidu, revmatoidní artritidu, astma. Všechny choroby se mohou vyskytovat už u malých dětí.“
Dítě a matka funguje jako spojená nádoba
Pokud se například alergie vyskytne u velmi malého miminka, příčina jejich potíží by se dala vystopovat u matky. Podle psycholožky matky a děti spolu fungují jako spojené nádoby. „Co cítí matka, cítí i její dítě. Z výzkumů i praxe vím, že při léčení psychosomatických onemocnění dětí je dobré začít léčit souběžně i jejich maminky,“ zdůraznila k potížím, které mohou pramenit u maminek.
U Ondry byly příčiny také doma.
Mezi rodiči to nefunguje, oba často křičí jak na děti, tak mezi sebou, maminka se snaží pracovat sama na sobě, aby to neodnášely děti, proto i ona ke mně dochází na terapie, aby svůj vztek neventilovala na děti, tatínek má pocit, že on dělá vše správně a řešit nic nechce. Je velmi výbušný a za svoje chování obviňuje druhé.
Mezi rodiči to vlastně nefungovalo nikdy. Když Kamila otěhotněla, manžel odešel a Kamila zůstala sama.
Ondry začátek nebyl vůbec jednoduchý, jelikož se narodil omotaný pupeční šnůrou a přidušený. Lékaři ho museli rozdýchávat a ihned převést na Jip.
Kamila byla zoufalá a bezmocná. Psala ještě ten den manželovi, co se stalo, ale ani v této chvíli ji nijak nepodpořil a nepodržel.
4 dny čekala na ortel, 4dny se nevědělo, jak to dopadne a zda to Ondra zvládne. Zvládl a vybojoval si to.
Zhruba po roce začal manžel projevovat zájem, po dvou letech se k sobě vrátili a za necelý rok se jim narodila dcera Adélka.
K Ondrovi si otec zatím cestu nenašel.
Často na něho křičí, nadává mu, dá mu facku, nebo ho mlátí přes zadek a dává mu najevo, že není takový, jakého by ho chtěl mít. Rád by měl z Ondry velkého sportovce, jenže Ondra má jiné zájmy.
Ondra často zadržuje i pocity – zadržuje pláč, protože se stydí plakat, aby se mu ostatní neposmívali.
Stále se snaží tátovi zavděčit, má moc rád, když si s ním táta povídá, což není moc často a víceméně se Ondra táty spíše bojí.
Kamila je na vše sama a právě i ona chtěla pomoci prostřednictvím kineziologie pracovat na tom, aby na děti tolik nekřičela a celkově se cítila klidnější, protože tím, že je na vše sama a vztah nefunguje, je pod velkým tlakem.
Manžel je zkrátka manipulátor, který vyhrožuje a ponižuje jí i Ondru. Ondra si bere vše osobně a má pocit, že hádky jsou kvůli němu.
Má pocit, že když na něho otec křičí, nebo ho bije, může si za to sám.
Dokonce o sobě řekl, že by bylo lepší, kdyby nebyl.
Naším záměrem při odbloku bylo, abychom odbourali noční pomočování a pracovat na tom, aby Ondra věřil sám v sebe a hlavně, aby se necítil zodpovědný za hádky rodičů a jejich chování.
Čistili jsme zážitek, kdy měl Ondra strach o svoje rodiče, když byli společně na výletě. Vůbec na ten výlet nechtěl a v jednu chvíli rodiče delší dobu neviděl. Měl velký strach, že se jim něco stalo, že by o ně mohl přijít. Pocity, které s tím měl spojené jsme vyčistili a na konci odbloku Ondra řekl:
„Cítím se míň zaviněný a takový nabitý, je mi hezky.“
Po 6 týdnech, kdy jsme se opět viděli, pomočování ustalo jak u Ondry tak u sestry, se kterou jsme na tom také pracovali.
Po odbloku je Ondra nyní více plačtivý a vznětlivý, což je vlastně dobře, protože emoce nezadržuje a jdou ven, i když podle maminky občas reaguje nepřiměřeně, ale on je zkrátka plný frustrace, vzteku a lítosti a navíc se nemá kde učit, jak s emocemi pracovat. Proto s maminkou mluvíme i o tom, jak s Ondrou komunikovat a přistupovat k němu, aby cítil pochopení a mohl lépe zvládat své emoce.
Nyní je potřeba pracovat na Ondrově sebehodnotě, což nebude jednoduché, pokud otec nic měnit nechce a ani nemá pocit, že by něco dělal špatně.
Navíc Ondrovi řekl, že kdyby se ségrou nic nedělali a chovali se normálně, tak by jim taky nemusel nic dělat. (Pozn. Kamila by ráda od manžela odešla, ale bohužel jsou v situaci, kdy to není tak jednoduché, navíc děti o tom nechtějí ani slyšet.)
Hodně jsme mluvili o tom, že žádný dospělý nemá právo děti mlátit a ponižovat je a pokud to dělá, není to, že dítě si za to může, ale že dospělý neumí pracovat sám se sebou a jinak to neumí. Což nebylo samozřejmě myšleno jako omluva, ale ve smyslu toho, aby Ondra neměl pocit, že si za to může sám.
Když jsem se ho zeptala, jestli ho někdy napadlo, že otec se takhle chová, protože má problém sám se sebou a neumí to jinak, koukal na mě překvapeně a řekl, že ne, že si vždycky myslí, že za to může on sám a cítí vinu, že se takhle táta musí chovat.
Takže cílem dalších sezení bude to, aby Ondra cítil a věřil, že je v pořádku takový jaký je, měl sám sebe rád a naučil se nebýt zodpovědný za emoce a chování druhých.
Pokud vás článek zaujal a pokud i vás zajímá seberozvoj, kineziologie One Brain a přístup k dětem, jelikož v dětství téměř vše začíná, ráda vás přivítám v mé uzavřené skupince Respektující rodičovství – cesta k dětské duši, kde pro vás tvořím hodnotný obsah zdarma a naleznete zde mnoho inspirace.
Vše začíná u nás samotných. Pokud najdeme cestu k sobě, můžeme napravovat i ostatní vztahy, ať už se jedná o vztahy partnerské, rodinné, přátelské, pracovní, vztah k penězům a zkrátka celkově vztah k životu vůbec.
Proto již přes 10 let pomáhám lidem prostřednictvím metody Kineziologie One Brain a on-line konzultací nalézt jejich cestu ke spokojenému životu a spokojeným vztahům, ať už je se jedná o vztah sám k sobě, partnerský, rodičovský, pracovní, společenský. Společně najdeme příčiny daných problémů, které člověk není většinou schopen sám vidět a v tu chvíli nevidí ani souvislosti s tím spojené. Poté tyto příčiny zpracujeme a nastavíme nové vzorce tak, které jsou klientovi ku prospěchu a pomohou mu nalézt vlastní cestu ke spokojenému životu.