Zhruba před rokem a půl se ke mně objednala Simona kvůli náměsíčnosti. Došlo to do takového stavu, kdy se třeba probudila a seděla v otevřeném okně na parapetu (bydlí ve vyšším patře), nebo se probudila v koupelně na zemi, měla obličej od krve a nevěděla, co se stalo. Manžel už kupoval zámky na okna, protože Simči stav se velmi zhoršoval. Navíc se během dne stále cítila unavená, bez energie a chvílemi až apatická.
Začaly jsme povídáním o jejím stavu a postupně se dostávaly do dětství. Simča si toho za svých 22let prožila opravdu hodně.
DĚTSTVÍ
Prvních pár let měla Simča celkem hezké dětství, rodiče byli spolu, občas proběhla nějaká hádka jak mezi rodiči tak i mezi babičkou a mamkou se kterou bydleli, ale nebylo to nic vážného.
Když bylo Simče 7let, mamka čekala ségru a v tu dobu si táta našel kamaráda, který mu začal ukazovat „jiný život“.
Táta úplně otočil, začal mamku podvádět a Simču si bral jako „rukojmí“ – když jel s milenkou a její dcerou na vícedenní výlet, bral Simču často s sebou, a aby měli více času, nutil Simču lhát. Musela volat mamce a vymýšlet si, třeba že měli nehodu, a že je táta v nemocnic a má na sobě hadičky…
Simča se cítila hrozně, byla malá a musela tohle podstupovat. Bylo jí mámy hrozně líto, ale zároveň jí nechtěla ublížit, kdyby jí řekla pravdu. Bála se taky, že o tátu přijde úplně a pralo se to v ní.
Pak mezi rodiči začaly časté hádky. Simča se vždy bála a jen slyšela večer klíč v zámku, začala se třást a nejraději by utekla. Ale měla tam malou ségru, o kterou se bála a tak jí často ve spánku aspoň zacpávala uši, aby křik a hádky neslyšela a nevzbudila se.
Nakonec se v jejich 12 letech se rodiče rozvedli. S mamkou a sestrou se odstěhovaly z domu a vlastně se téměř přestala stýkat s tátou. On neměl moc zájem, přitom v jejím dětství spolu měli hezký vztah.
Několik let doufala, že se to napraví, ale nenapravilo a následně přišla jakási úleva, že to jiný nebude.
Ze stresu často zvracela a několikrát skončila v nemocnici.
V jejich 16 doma omdlela a po probuzení necítila vůbec levou nohu – ¾ roku nohu necítila, po rehabilitacích se jí to spravilo, ale pak se to stalo asi ještě 2x a vždy tak 3 měsíce musela znovu rehabilitovat.
Přišly stavy, kdy jí nebylo vůbec dobře a od 17let brala antidepresiva. Jenže po nich jí bylo ještě hůř, tudíž je po roce vysadila a začala zase žít, jak sama řekla.
O dva roky později přišla málem o život. Hnula si s krční páteří, lékař jí dal límec, ale stále to bolelo. Poté šla na kontrolu k lékaři, který jí bez jakéhokoliv vyšetření dal injekci (mesocainu) do krku. V tu chvíli cítila, jak ji brní ruce a přestávala cítit celou horní polovinu těla. Položili ji na lehátko a Simče přestávaly fungovat plíce. Cítila, jak může jen vydechovat, ale nemohla se nadechnout. Cítila hroznou paniku. Vystrašená mamka stála u ní, doktor se Simony ptal, co jí je, jenže nemohla mluvit, snažila se to s posledních sil naznačit a měla šílený strach, že se nikdy nenadechne. Když viděla, že jí lékař nerozumí, neměla sílu na cokoliv dalšího a jen zavřela oči s myšlenkou, že tohle je konec.
Doktor se ji 6 minut pokoušel oživit a až pak zavolal sanitku. Mamce řekli, že neví, jestli to přežije a pokud ano, neví se, v jakém stavu se probudí, protože byla delší dobu bez kyslíku.
Po dvou dnech se probrala na Aru a po nějaké době byla fyzicky v pořádku, ale v těle se jí toto všechno uložilo.
Takže v podstatě zažila dvě velké ztráty – ztrátu táty a téměř svého života.
Navíc si v sobě nesla z dětství vzoreček, že mohla udělat něco, aby se rodiče nerozvedli a tudíž, že je zodpovědná za pocity druhých. Z toho plynulo velké obviňování sama sebe, pocity viny a nedůvěra jak k sobě, tak k ostatním.
Měly jsme spolu několik sezení, kombinovaly jsme Kineziologii one Brain a Access Bars – vždy dle jejího stavu.
Pracovaly jsme na uvolnění tlaku, odstranění nechuti a prázdnoty, odbourání migrén, které ji často provázely a samozřejmě odbourat noční buzení a náměsíčnost a záměrem bylo cítit klid, uvolnění, radost a klidný spánek.
Také jsme pracovaly na odstranění vzorečku, že není zodpovědná za pocity druhých a může si dovolit žít život podle sebe.
Během odbloků jsme pracovaly se zážitky, kdy jedním z nich byl zhruba v jejich 6letech. Slyšela hádku mezi mamkou a babičkou. Křičely na sebe, mamka byla těhotná a Simča se o ní bála. Plakala, šla k nim a říkala jim, aby přestaly. Ale ani si jí nevšimly, jakoby tam nebyla.
Cítila se sama, vystrašená, a že na ní nezáleží. Zalezla si do kouta vedle ledničky a začala hrozně plakat. Bála se o mamku a miminko. Chtěla utéct, ale nemohla se ani pohnout, byla úplně paralyzovaná.
Takových hádek probíhalo více a není to vždy jen o jednom zážitku, ale o pocitech, které při tom dotyčný zažívá. Rovnali jsme a upravovali vše tak, jak by Simča tehdy potřebovala.
Po tomto sezení psala, že se cítí mnohem lépe a prý jde život konečně dopředu. S manželem ji čekalo stěhování do nového a nová práce.
Po nějaké době se opět ozvala s tím, že má problémy s usínáním. Jde unavená do postele, ale jakmile lehne – je bdělá a hlavou jí běží spoustu věcí, neumí hlavu vypnout. Má pocit, že musí všechno hned. Řekla, že ji obtěžuje a vytěžuje její hlava – následně má bolesti hlavy, tlak do očí a z toho pocity na zvracení.
Cítí se vyčerpaná, nemá pak náladu na nic, omezila kamarády, nevadí jí, když je manžel v práci, ale ví, že takhle to nechce. Chce opět žít, cítit radost a „normálně“ spát.
Pomocí kineziologie jsme pracovaly na záměru: vypnout hlavu a být více v těle než v hlavě a cítit vnitřní uvolnění.
V odbloku jsme se dostaly do jejich 12 let, kdy domů přinesla vysvědčení.
Měla dvě 2. Byla na sebe pyšná, že to takhle zvládla. Byla pyšná, že měla nejlepší vysvědčení ve třídě a měla velkou radost. Učila se vždycky kvůli sobě, chtěla v životě plno věcí dokázat, cestovat, a proto chtěla tehdy dobré známky.
S radostí a hrdostí šla vysvědčení ukázat mamce, ta řekla něco ve stylu, že je šikovná, ale Simča z ní cítila, že strach. Čím lépe se Simča učila, tím věší strach mamka měla, protože věděla, že Simča chce odcestovat a ona by jí ráda měla u sebe.
Pak se vrátil domů mamky partner a Simča mu šla ukázat vysvědčení. Cítila v břiše takové ty veselé motýlky, měla radost, jak to zvládla a s touhle radostní za ním šla. On vzal vysvědčení, pak ho odhodil a řekl, že příště by to mohlo být lepší bez těch dvojek. Stála u toho mamka a babička. Simča v tu chvíli cítila, jakoby na ni někdo hodil balvan.
Měla vztek na něho, že s tím hodil, cítila ohromný nepochopení, ponížení a bezmoc, že jí někdo takhle zadupal radost. Mamka s babičkou se jí nezastaly a to jí taky hodně mrzelo.
Stála tam jak opařená a chtěla brečet. Zalezla si pak do pokojíčku a nikoho u sebe nechtěla.
Zážitek jsme upravily tak, aby z mamky cítila opravdový zájem. Mamka vypustila všechny svoje strachy a dokázala se na Simču dívat srdcem, s pochopením a zájmem.
Potřebovala od všech, včetně svého táty cítit, že tam jsou pro ni. Že je o ni zájem, potřebovala cítit pochopení, cítit se v bezpečí a cítit podporu a lásku.
Na konci sezení řekla, řekla, že pocit, co zažila v odbloku ještě nikdy nezažila.
Po 4 měsících od posledního sezení jsme si psaly, jak to nyní vypadá. Simče se velmi ulevilo, náměsíčnost je pryč a usíná v klidu a bez problémů a hlavně už také spí celou noc. Konečně se nemusí bát jít spát a tělo si může během spaní opravdu odpočinout.
Něco málo o kineziologii One Brain
- Kineziologie je velice šetrná metoda, která dokáže odhalit psychickou příčinu nemocí, bolestí a problémů a pomůže tak odstranit jejich důsledky.
- Pomůže uvolnit hluboko usazené negativní emoce.
- Odstraňuje z těla stres. Naše tělo nedokáže stres zpracovat, ale jen ho ukládá, což se časem vždy nějak projeví, takže když se odstraní stres, dokáže si tělo pomoci samo.
- Pomůže s nesoustředěností, bolestí hlavy, trémou, nespavostí, hyperaktivitou u dětí, pomočováním, alergiemi a dalšími věcmi, které nás v životě omezují
Předností této metody je, že řeší příčinu problémů, nikoliv pouze jejich následky.
S čím vším dokáže kineziologie pomoci a na podrobnější informace o této metodě, se můžete podívat zde na mých stránkách >>>.
Pár informací o Access Bars
Tato metoda je také vhodná pro každého, kdo nechce procházet „klasickou“ terapií a nořit se do hlubin svého podvědomí a procházet minulost.
- Úleva při obtížích jako jsou migrény, alergie, astma, akzémy
- Má příznivý vliv na psychické potíže jako jsou deprese, úzkosti, strachy, fóbie, napětí
-
Odstraňuje z těla stres. Naše tělo nedokáže stres zpracovat, ale jen ho ukládá, což se časem vždy nějak projeví, takže když se odstraní stres, dokáže si tělo pomoci samo.
Pokud vás článek zaujal a pokud i vás zajímá seberozvoj, kineziologie One Brain a přístup k dětem, jelikož v dětství téměř vše začíná, ráda vás přivítám v mé uzavřené skupince Respektující rodičovství – cesta k dětské duši, kde pro vás tvořím hodnotný obsah zdarma a naleznete zde mnoho inspirace.
Vše začíná u nás samotných. Pokud najdeme cestu k sobě, můžeme napravovat i ostatní vztahy, ať už se jedná o vztahy partnerské, rodinné, přátelské, pracovní, vztah k penězům a zkrátka celkově vztah k životu vůbec.
Proto již přes 10 let pomáhám lidem prostřednictvím metody Kineziologie One Brain a on-line konzultací nalézt jejich cestu ke spokojenému životu a spokojeným vztahům, ať už je se jedná o vztah sám k sobě, partnerský, rodičovský, pracovní, společenský. Společně najdeme příčiny daných problémů, které člověk není většinou schopen sám vidět a v tu chvíli nevidí ani souvislosti s tím spojené. Poté tyto příčiny zpracujeme a nastavíme nové vzorce tak, které jsou klientovi ku prospěchu a pomohou mu nalézt vlastní cestu ke spokojenému životu.