Poprvé jsem o BKM slyšela zhruba před 13 lety, těsně před tím, než se mi narodil Filípek.
Říkala jsem si, že je to docela zajímavé a rozhodla se to vyzkoušet. Fílovi byly necelé dva měsíce a ještě jsem měla těsně dvouletou Andrejku, která v tu dobu byla už bez plen.
Jednou po obědě, když Andrejka spala, připravila jsem si lavor a podložku a šla jsem na to. U Fíly jsem neměla vypozorované, kdy potřebuje, ale chtěla jsem to zkusit. Svlékla jsem ho a jelikož byl chvíli po kojení, říkala jsem si, že by to mohlo jít. Seděla jsem na rohové sedačce, v rohu byl Fíla a jakmile jsem ho zvedla a chtěla přesunout přes sebe na lavor, tak to z něho vylítlo. Na mě, na sedačku a na světlý koberec. Nadávala jsem si a říkala jsem si, že místo, abych byla ráda, když Andrejka spí a můžu mít klid, tak se tady pouštím do experimentů. Šla jsem všechno uklidit a tím pro mě BKM tenkrát skončila. Zpětně vidím, že jsem to chtěla zkusit jen proto, abych sama sobě něco dokázala – že jsem ta dokonalá, která navíc zvládá ještě tohle, ale o tom si můžete více přečíst v mé příběhu
Když se mi za dalších 10 let narodil Štěpánek, vnímala jsem to všechno trochu jinak a dokázala jsem být naladěná více na sebe a na něho a neřešila jsem, co si myslí okolí. Nosila jsem ho v šátku, více jsem s ním znakovala a od malička jsem s ním o všem mluvila. Když jsem ho přebalovala, často mě počůral a já mu pak říkala, že teď sundám plínku, aby vydržel, nebo že teď mu ji přiklopím a může čůrat a zkrátka jsem s ním takhle komunikovala.
V jeho 6 měsících byl jeden den plačtivý a viděla jsem, že ho bolí bříško. Přemýšlela, jak mu pomoci a nějak intuitivně jsem cítila, že mu pomůže posadit ho nad nočník a skrčit mu nožičky. Řekla jsem mu, co zkusíme, a že si myslím, že mu půjde líp se vyprázdnit a nebude ho bolet bříško. Držela jsem ho v klubíčku nad nočníkem a řekla mu, aby zkusil zatlačit. A on se vykakal. Byla jsem z toho nadšená, protože jsem cítila, že je to pro něho mnohem příjemnější než do plíny. Oblékla jsem ho a řekla mu, že když bude chtít kakat, aby zatlačil a já vezmu nočník.
A opravdu od té doby se do plínky nikdy nevykakal. Vždy si „říkal“. Bylo to samozřejmě i menší omezení v tom, že jsem s sebou musela brát nočník, pokud ten den ještě nekakal, ale zvládali jsme to skvěle.
Nebyla to sice klasická bezpenkovka, protože do plíny čůral běžně, ale díky tomu, že jsem s ním o tom mluvila, poměrně brzy si dokázal říct na čůrání. O nočníku – jak a kdy je ten správný čas na odplenkování, si můžete přečíst v tomto článku Jak odplenkovat a kdy je správný čas na nočník.
Kolem 11 měsíce bylo náročnější období, kdy se Štěpa budil pravidelně kolem půl 5 ráno a chtěl kakat. Tohle vstávání nebylo nic pro mě a často jsem si říkala, že by bylo pro mě pohodlnější, kdyby se vyprázdnil do plínky, ale trvalo to zhruba měsíc, pak už kakal přes den.
Je to opravdu o tom, naladit se na své dítě a vnímat ho. Protože i malinké děti rozumí a dokáží říct, co potřebují.
Něco málo o BKM
S touto metodou se doporučuje začít nejpozději do šesti měsíců, my jsme to měli tak na hraně, jestli je to BKM či učení na nočník, ale každopádně to bylo pro Štěpánka příjemnější a to je hlavní.
Čím dříve začneme, tím je to jednodušší i pro miminko. I malinké děti dávají signály, že mají potřebu. Pokud na ně rodič nereaguje, po několika měsících již děti čůrají bez varování. Zůstane-li tedy signál miminka bez reakce, jeho přirozená schopnost udržet moč nebo stolici a dávat najevo svou potřebu mizí okolo 4.-6. měsíce, proto pokud BKM chcete, je důležité začít co nejdříve.
JAK TEDY NA TO?
Jakmile zpozorujete u miminka změnu ve výrazu nebo v chování, zkuste ho vzít do náruče, zády k sobě, stočit ho do klubíčka a vyčkávat nad vhodnou nádobou. U nejmenších dětí vám úplně postačí malá miska. Na polohu v klubíčku jsou děti zvyklé z bříška a děti ji mají rády. Odborníci doporučují dělat zvuk například tekoucí vody nebo cokoliv jiného, co si sami vymyslíte. Důležité je tento zvuk opakovat při každém dalším pokusu. Nikdy takto malá miminka neposazujeme přímo na nočník kvůli jejich páteři, která zatím není na takovou zátěž připravena.
U této metody je důležitá hlavně komunikace. Mluvit s děťátkem a naslouchat mu.
Dále je důležité:
- sledovat signály dítěte
- správné časování – začněte například hned po probuzení, kdy dítě přirozeně dává signál, že chce čůrat, a hlavně tehdy, jste-li i vy v pohodě
- intuice – zkuste přestat poslouchat, co říká okolí a poslouchejte své děťátko
- zvolte si čůrací zvuk
Výhody a nevýhody
Pohodlí děťátka – díky pozici, ve které vykonává potřebu dochází k většímu pohybu plynů ve střevech děťátka a tudíž nejsou častá bolení bříška. A určitě i je dítěti příjemnější vylučovat v této poloze než v leže.
Méně opruzenin – to, že praktikujete BKM neznamená, že dítě nemůže mít plenku, je to opravdu o komunikaci a pravidelném vysazování. Tudíž, když se miminko vyčůrá, můžeme ho bez obav nechat bez plínky nějakou dobu a tím mu pokožka lépe větrá.
Úspora plen a tím pádem i peněz a zároveň je to šetrnější k životnímu prostředí.
Díky BKM se dítě dříve odplenkuje.
Mezi nevýhody patří asi jen to, že musíte nočník zkrátka nosit s sebou, pokud není možné vysadit děťátko třeba někde venku…
Pokud se pro tuto metodu rozhodnete, přeji Vám dostatek trpělivosti a klidu, abyste se dokázali na své děťátko naladit. A když se to pokaždé nepovede, nebuďte z toho smutní a nevyčítejte si to, chce to čas a opravdu komunikace a trpělivost je základ:-).
Pokud vás zajímá téma respektující rodičovství a kineziologie one brain, ráda vás přivítám v mé uzavřené skupince Respektující rodičovství – cesta k dětské duši, kde pro vás tvořím hodnotný obsah a naleznete zde mnoho inspirace.
Mějte se krásně
Lucka
Vše začíná u nás samotných. Pokud najdeme cestu k sobě, můžeme napravovat i ostatní vztahy, ať už se jedná o vztahy partnerské, rodinné, přátelské, pracovní, vztah k penězům a zkrátka celkově vztah k životu vůbec.
Proto již přes 10 let pomáhám lidem prostřednictvím metody Kineziologie One Brain a on-line konzultací nalézt jejich cestu ke spokojenému životu a spokojeným vztahům, ať už je se jedná o vztah sám k sobě, partnerský, rodičovský, pracovní, společenský. Společně najdeme příčiny daných problémů, které člověk není většinou schopen sám vidět a v tu chvíli nevidí ani souvislosti s tím spojené. Poté tyto příčiny zpracujeme a nastavíme nové vzorce tak, které jsou klientovi ku prospěchu a pomohou mu nalézt vlastní cestu ke spokojenému životu.