O online konzultaci mě poprosila paní Věra, která dlouhodobě procházela krizí. Jak pracovní, tak osobní. Následně to také odnášela její 5letá dcera, na kterou často křičela, i když věděla, že to takhle nechce. Původně chtěla během konzultace řešit vztah s dcerou, ale během našeho povídání jsme našly souvislosti, které byly hlouběji pod povrchem.
Věra měla problém se sebehodnotou, a proto hledala naplnění a uznání zvenčí. Ať už to byly vztahy „na dálku“ s muži, nebo jen psané zprávy, ve kterých ji muži lichotili. Ale časem zjišťovala, že ani to ji nenaplňuje a navíc se tím naboural ještě více vztah s manželem a chystal se rozvod.
Věra si prošla mnoho nehezkými věcmi. Už jako dítě měla psychické problémy, hlavně s odloučením od rodičů, kdy nebyla „schopná“ jít v 7 třídě sama na autobus, se kterým jezdila do školy, a tak ji nasadily prášky pro zklidnění a Věra musela chodit sama.
Bohužel příčinu nikdo tenkrát nehledal. Jen se pomocí prášků potlačily projevy.
Věra hledala uznání zvenčí i proto, protože jí v dětství chyběla podpora její maminky, která v ní v podstatě celý život vyvolávala pocity viny. Před několika lety přišla Věra o předčasně narozené děťátko, to s manželem ustály, ale psychické problémy byly stále.
Momentálně měla velký problém v zaměstnání. Chodila do práce, kde se necítila dobře, připadala si využívaná, ale nevěřila, že by mohla dělat něco lepšího. Bylo pro ni důležitější to, jak ji vidí ostatní a chtěla se všemožně zavděčit, což ji velmi vyčerpávalo a cítila, že už to takhle dál nechce, ale neměla sílu to změnit. Mnoho týdnů ji každodenně trápily průjmy, které měla důsledkem stresu, takže jsme se pracovaly na zklidnění střevních problémů a na sebehodnotě – dokázat se za sebe postavit.
Během konzultace jsme dělaly odblok na dálku. Při odbloku u online konzultace je to více o pocitech a emocích, o kterých si společně povídáme, když hledáme souvislosti daného problému. Pracovaly jsme na záměru “Proč je důležité to, jak mě vidí ostatní a mám potřebu se jim zavděčit.“
Nový cíl odbloku byl: Dělat věci podle sebe, věřit ve svá rozhodnutí a zklidnit tělo.
Při odbloku se Věrce vybavila situace, kdy byla zhruba 4leté dítě a mamka na ní zavolala, aby šla už konečně uklidit hračky z obýváku. Když vycházela z pokoje, dostala od mámy mezi dveřmi pohlavek, který nečekala a ani nevěděla, proč ho vlastně dostala. Chtělo se jí plakat a v tu chvíli cítila pocity ublíženosti, méněcennosti, studu a velké lítosti. Navíc nechápala, proč je na ni maminka zlá a automaticky jí naběhlo, že si za to asi může sama.
Upravily jsme zážitek tak, jak by to Věra tehdy potřebovala.
Představovala si, že jí maminka podá ruku, půjdou spolu do obýváku a hračky uklidí společně. Pak si ji maminka posadí na klín a dá jí pusu do vlásků a pohladí ji. Potřebovala cítit přijetí, lásku a pocit, že na ní záleží a je o ní zájem. Bylo to celkem náročné, protože Věra nebyla zvyklá, že by ji mamka pohladila, posadila na klín, přitulila a zpočátku to moc nešlo ani v té představě, ale nakonec se povedlo a Věra se v tu chvíli cítila milovaná, šťastná a měla pocit, že na ní záleží.
Nyní jako dospělým nám mohou tyto situace připadat nedůležité a malicherné, ale z pohledu dítěte je tam mnoho pocitů, které si neseme sebou. Ať to jsou právě pocity křivdy, ublížení, nepochopení, pocity, že nejsem dost dobrá, proto se maminka takhle chová, pocity nepřijetí, nedostatek lásky. A tyto pocity a toto nastavení se nám opakují v mnoha dalších situacích…
Po třech týdnech mi od Věry přišla zpráva:
Dobrý den Lucko,
ráda bych pokračovala v tom co jsme začali na konci dubna..
Hned následující den jsem v práci přestala mít průjmy, které mě předtím trápily dá se říct každý den.
O víkendu jsem poslala žádost o práci v nové firmě, včera jsem řekla vedení u nás na firmě že budu končit a v pátek jdu na pohovor..
Opravdu velké změny cítím a ráda bych pokračovala…
Při druhé konzultaci Věra říkala, že se zlepšil i vztah s manželem a dcerou a ona sama je teď celkově mnohem klidnější a jelikož jí dopadla „vysněná“ práce, potřebovala si odbourat strach právě ohledně nové práce.
Přišly pochybnosti, zda ji zvládne, zda obstojí v kolektivu mužů, zda ji budou brát rovnocenně.
V podstatě tam byl strach z nových věcí a situací.
Nový záměr odbloku byl – VĚŘIT V SAMA SEBE, CÍTIT ROVNOST, zdravé sebevědomí BÝT V KLIDU A BEZ STRESU (nenechat se stresem ovládnout)
Během odbloku jsme čistily zážitek ze školky, kde Věra plakala, když viděla z okna odjíždět maminku.
Měla pocity opuštění, strachu a nakonec rezignace. Tento zážitek jsme vyčistily a dále jsme upravovaly zážitek ze školky, kdy holčička Věru chytla za nos až krvácela. V tu chvíli cítila velké ponížení a strachu. Ostatní děti koukaly a ona si přála být neviditelná – měla pocit, že selhala, že si za to může sama, že ona je ta špatná.|
Upravily jsme zážitek tak, aby se Věra dokázala postavit sama za sebe. Zvládla to a měla pocit hrdosti, lehkosti, radosti a cítila se v bezpečí.
Věra má stále co zpracovávat, ale během dvou konzultací udělala velikánský pokrok. Každý si v sobě neseme něco, co už můžeme odložit, nebo zpracovat, pokud chceme a víme jak. Je to vždy práce na sobě a my musíme chtít věci měnit a nečekat, že je někdo udělá za nás. Někdy je potřeba samozřejmě více konzultací, záleží na daném problému a na daném člověku a já jsem moc ráda, že lze pomáhat i takto „na dálku“, protože tím je možné pomoci více lidem.
Nejtěžší je často ten první krok, kdy člověk neví, co ho od toho očekávat, jaké to bude, zda to zvládne. Ale při odbloku se člověk se „odlupuje“ postupně. Dotyčný se dostane vždy tam, kam ho jeho tělo pustí a co v danou chvíli zvládne. Jedno sezení někdy nevyřeší vše, co si za ty roky „neseme“, ale už po prvním odbloku je výrazná změna a i jedno sezení může velmi pomoci.
Proto mi dává velký smysl zaměřit se také na přístup k dětem a vnímat je jako rovnocenné bytosti, které mají také své potřeby, pocity a emoce. Proto jsem moc ráda, že mohu pomáhat rodičům pomocí konzultací, porozumět lépe jejich dětem, pochopit je, umět s nimi komunikovat a učit je respektu jak k sobě, tak k ostatním. Ale dost často je právě potřeba začít u sebe. I Věra původně chtěla řešit svou dceru, ale bylo to o ní. Je důležité pochopit, co nemám já v sobě vyřešené, zpracované a co chybí mému vnitřnímu dítěti.
Pokud vás zajímá téma respektující rodičovství, přístup k dětem a kineziologie One Brain, ráda vás přivítám v mé uzavřené skupince Respektující rodičovství – cesta k dětské duši, kde pro vás tvořím hodnotný obsah zdarma a naleznete zde mnoho inspirace.
Mějte se krásně
Lucka
Vše začíná u nás samotných. Pokud najdeme cestu k sobě, můžeme napravovat i ostatní vztahy, ať už se jedná o vztahy partnerské, rodinné, přátelské, pracovní, vztah k penězům a zkrátka celkově vztah k životu vůbec.
Proto již přes 10 let pomáhám lidem prostřednictvím metody Kineziologie One Brain a on-line konzultací nalézt jejich cestu ke spokojenému životu a spokojeným vztahům, ať už je se jedná o vztah sám k sobě, partnerský, rodičovský, pracovní, společenský. Společně najdeme příčiny daných problémů, které člověk není většinou schopen sám vidět a v tu chvíli nevidí ani souvislosti s tím spojené. Poté tyto příčiny zpracujeme a nastavíme nové vzorce tak, které jsou klientovi ku prospěchu a pomohou mu nalézt vlastní cestu ke spokojenému životu.