Tento článek je o situaci, která se nám stala s naším nejmladším synem, ve které jsem si opět připomněla, jak je důležité brát ohledy na potřeby a emoce našich dětí, i když my bychom danou situaci chtěli jinak.
Vezli jsme k našim kamarádům prostředního syna Fílu, který měl u nich domluvené spaní. Při té příležitosti jsme měli jít na rychlé kafe:-). Nejmladší syn Štěpa, v tu dobu mu byly téměř dva roky, návštěvy nevyhledával, jak u nás doma, tak u někoho jiného. Bylo to dané také dobou, jelikož bylo covidové období, takže návštěv bylo opravdu málo.
Když se po obědě vyspal, řekli jsme mu, že Fíla doma nebude a odvezeme ho ke kamarádům a dáme si tam kafe.
Moc se na to netvářil, protože nevěděl, kam jedeme, do toho mu lezly stoličky a už pár dní nebyl ve své kůži. Domluvili jsme se, že si tam s ním budeme hrát my, nebo děti a tak si šel sbalit autíčka a už se těšil, že pojedeme autem.
Přijeli jsme tam, vystoupili a šli do vchodu. Celou dobu byl v pohodě a jen jsme zazvonili a ozval se hlas jejich syna a posléze pípání zvonku, Štěpa začal řvát jak tur a chtěl hned pryč. Vůbec jsem nevěděla, co se děje, proč začal tak plakat. Ale nebyl to vztek, nebo nějaké vynucování, brečel a bylo vidět, že se něčeho bojí. Slzy mu tekly proudem a prosil, že chce jít ven.
Zkoušela jsem s ním mluvit a říkala jsem, že si tam dáme kafe a pojedeme, že mu pustíme pohádku, ale chtěl pryč. Manžel s ním tedy počkal dole ve vchodě a já šla doprovodit Fílu nahoru a říct kamarádům, že na kafe nejdeme.
Jelikož oni mají odlišný styl výchovy, věděla jsem, že oni by to řešili jinak. Přišla jsem nahoru a říkala, že mě to mrzí, ale že si dáme kafe jindy a vysvětlila jim, co se stalo.
Kamarádka mi říká: „Tak vy jste snad rodiče ne, tak ho vezměte a on se uklidní“.
Věděla jsem, že by se neuklidnil a nechtěla jsem ho brát proti jeho vůli, když jsem viděla ten jeho strach v očích a cítila jsem, že k tomu prostě musel mít nějaký důvod, když začal takhle plakat.
Její manžel mi říkal, že oni tedy tohle se svými dětmi nikdy nezažili, a ať s ním Honza přijde, že se to zlomí a on se uklidní. Pak se ještě přišla zeptat jejich dvanáctiletá dcera, proč ho Honza prostě nepřinese, tak jsem všem řekla, že nic lámat nechci, že mě to mrzí, ale že Štěpa z nějakého důvodu prostě nechce a my to budeme respektovat.
Jelikož znám svého syna, vím, že by se neuklidnil, nebyl to jen jeho nějaký rozmar, který by přešel, ale bylo v tom něco víc, co mi samozřejmě nedokázal vysvětlit, a návštěvu bychom si stejně neužili.
Bylo fajn, že jsme to s manželem viděli oba stejně a byla jsem ráda, že jsme se tak rozhodli, i když mi nebylo příjemné stát před nimi a vysvětlovat, proč nepřijdeme a na kafe jsem se k nim opravdu těšila, ale bylo pro mě důležité, že Štěpa viděl, že nám záleží na jeho pocitech a chápeme ho.
Tento přístup není o tom, že by si dítě dělalo, co chce a rodiče by podle toho skákali, ale je to o pochopení toho druhého, o jeho respektování a hlavně o rovnocennosti. O tom, že rodič i dítě jsou si rovni a jsou nastaveny jasně dané hranice a mantinely.
Komunikace a celkově chování k dětem je právě tématem mého e-booku Cesta ke spokojenému dítěti aneb, jak komunikovat, abychom si byli blízcí, proč je důležité k dětem takto přistupovat, rozumět jim a snažit se pochopit jejich emoce. Je zde také uvedeno, jak dítě vnímá jednotlivý styl komunikace, jak se asi cítí, jaké to může mít důsledky v budoucnu, a také v něm jsou uvedeny příklady z praxe, dále téma psychosomatika – jak a proč jsou některé děti často nemocné, co nám tím zrcadlí, co potřebují a co na ně my rodiče třeba přenášíme.
Respektující přístup je velmi důležitý, jelikož z dítěte může vyrůst zdravě sebevědomý člověk, který přirozeně respektuje ostatní. Rodiče, kteří takto vychovávají své děti se přitom mnohému naučí a je to velká práce na sobě. Proto přeji všem rodičům, kteří chtějí své děti takto vychovávat, mnoho sil, trpělivost a vytrvalosti a věřte, že to stojí za to.
Pokud vás zajímá téma respektující rodičovství a kineziologie one brain, ráda vás přivítám v mé uzavřené skupince Respektující rodičovství – cesta k dětské duši, kde pro vás tvořím hodnotný obsah a naleznete zde mnoho inspirace.
Mějte se krásně
Lucka
Vše začíná u nás samotných. Pokud najdeme cestu k sobě, můžeme napravovat i ostatní vztahy, ať už se jedná o vztahy partnerské, rodinné, přátelské, pracovní, vztah k penězům a zkrátka celkově vztah k životu vůbec.
Proto již přes 10 let pomáhám lidem prostřednictvím metody Kineziologie One Brain a on-line konzultací nalézt jejich cestu ke spokojenému životu a spokojeným vztahům, ať už je se jedná o vztah sám k sobě, partnerský, rodičovský, pracovní, společenský. Společně najdeme příčiny daných problémů, které člověk není většinou schopen sám vidět a v tu chvíli nevidí ani souvislosti s tím spojené. Poté tyto příčiny zpracujeme a nastavíme nové vzorce tak, které jsou klientovi ku prospěchu a pomohou mu nalézt vlastní cestu ke spokojenému životu.