Kineziologie v praxi – o Pavlíkovi

V tomto článku bych vám ráda přiblížila, jak pomáhá metoda kineziologie one brain. Tuto metodu lze použít i na jiné problémy, stresy atd, ale tohle sezení mám stále ve své mysli a moc ráda vzpomínám na malého Pavlíka, který byl tak chápající a odhodlaný daný problém zvládnout a vyřešit.

Pavlík je šestiletý autista. Měl velký problém začlenit se do kolektivu. Byl v první třídě speciální školy a nesnesl své spolužáky. Bylo mu dobře jen se staršími dětmi. Maminka s ním tehdy přišla, protože už nevěděla, co udělat proto, aby se nestranil spolužáků a byl ve škole spokojený.

Zpočátku jsme mluvily o daném problému a zkoušela jsem „pracovat“ i s Pavlíkem. Ale nechtěl na sebe nechat sahat a ani si povídat. Dala jsem mu tedy krabici s hračkami a začala jsem pracovat s maminkou. Jak viděl, že na ni sahám, okamžitě mě začal odstrkovat a maminku objímal, aby ji chránil.

Sedla jsem si k němu a mluvila s ním o tom, že mamince neublížím, že to dělám proto, aby mohl mít kamarády a cítil se ve škole dobře. Poslouchal mě a když jsme opět začali, chvíli nás nechal, ale za chvíli zase začal maminku bránit. Znovu jsem si k němu sedla na zem a řekla mu, že rozumím jeho strachu a tomu, jak moc má rád maminku a chce jí ochránit, ale že teď s ní potřebuji pracovat a možná bude pro něho jednodušší, když se otočí směrem k oknu a bude si hrát a na nás neuvidí.

Zabralo to, Pavlík se otočil, bylo vidět, jak je mu to nepříjemné, já mu potvrdila, že vidím, že mu to vadí, ale že potřebujeme nějaký čas, abychom to zvládli, tak jestli to dokáže zvládnout i on a nechá nás pracovat. Odblok trval asi 45 minut a Pavlík si celou dobu hrál. Občas se po nás otočil, aby maminku zkontroloval a pak zase pokračoval ve své činnosti. Byl úžasný

Na druhé sezení přišla maminka už sama, s tím, že po prvním sezení byla znát velká změna.

Ve škole měli představení a seděli všichni na lavicích. Vedle Pavlíka si sedl spolužák, Pavlík se ošil, ale zůstal sedět. Dříve by utekl.

Při druhém odbloku jsme vyčistili vše potřebné a zhruba tři týdny na to mi maminka volala a říkala, že mluvila s Pavlíkovou paní učitelkou, která byla s dětmi na výletě. Pavlíka se chytl spolužák za ruku a on s ním šel. Všichni z toho byli v šoku a zároveň nadšení. Pro ni to bylo nejvíc, co Pavlík v tu chvíli dokázal.

Moc mi děkovala a byla nadšená.

Mně začaly téct slzy, protože v téhle chvíli si člověk uvědomí hodnotu a poslání této „práce“.

Děkuji Pavlíku a maminko, že jsem vás mohla poznat. 

Pokud vás zajímá téma respektující rodičovství a kineziologie one brain, ráda vás přivítám v mé uzavřené skupince Respektující rodičovství – cesta k dětské duši, kde pro vás tvořím hodnotný obsah a naleznete zde mnoho inspirace.

Mějte se krásně

Lucka

 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *