Tři děti – hluk, stres, hádky, pocit, že se z toho zblázním a bezmoc.
Z toho vyústily bolesti hlavy, bušení srdce a pískání v uších.
Toto vše cítila maminka Marcela, která ke mně přišla na kineziologii. Cítila se naprosto vyčerpaná, křik na děti byl častější a intenzivnější a věděla, že to takhle dál nechce. Věděla, že s tím musí začít něco dělat. Navíc kineziologii znala a měla s ní a se mnou již zkušenost z před lety.
Když ke mně přišla, říká mi: „Vždyť jsem u tebe byla před 10 lety, když jsem měla problémy s ramenem. Chodila jsem rok na různý vyšetření, rehabilitace a nakonec jsem dostala tip na tebe a po měsíci od sezení a odbloku u tebe to najednou přešlo.“
Já už si to nepamatovala, protože jsem si tenkrát nevedla žádnou evidenci, ale každopádně mě to potěšilo a na tomto případě je vidět, že kineziologie může pomoci i s fyzickými bolesti, protože mnoho fyzických potíží je právě psychosomatických.
Abychom se vrátili zpět k tomu, co Marcela chtěla řešit nyní.
Rozčilovaly ji časté hádky dětí, do kterých se nechávala zatáhnout. Má tři kluky ve věku 12, 6 a 5 let. A byly to každodenní dohady typu: „Mami, on mi posunul talíř. Mami, on mi kousnul do rohlíku. Mami, on do mě strčil.“ A jelo to stále dokola a Marcela měla pocit, že jim musí stále pomáhat a řešit, co a proč se to stalo.
Mimo jiné mladší děti chtěly často pozornost jen pro sebe a říkaly si o ní způsobem: „Mami, pomůžeš mi nasadit ponožky.“ Mami, mně nejdou nandat boty.“ A pořád něco, až už i na slovo MAMI byla občas alergická.
Mluvili jsme i o tom, že je dobré, aby si nastavila s dětmi pravidla typu: Každému z vás ráno pomůžu s jednou věcí a v daný čas budete mít vše hotové.
Protože tyto hádky byly dnes a denně, Marcela už měla často pocit, že jí to děti dělají naschvál a často jim říkala věty typu: „Vy snad chcete, aby mě kvůli vám bolela zase hlava. Chcete, abych kvůli vám byla zase naštvaná?“
Vnitřně věděla, že jim tohle říkat nechce, protože je v podstatě manipulace, ale už nevěděla, jak dál, pak následoval křik a opět bolesti hlavy.
O dětských emocích je toho napsáno mnoho – důležité je si uvědomit, že děti nejsou zodpovědné za naše emoce, jsou často spouštěčem, ale ne jejich příčinou.
A protože Marcela si toho byla vědoma, rozhodla se s tím pracovat.
Navíc se dostala do situace, kdy každé ráno seděla na balkoně nebo v kuchyni ještě když děti spaly, aby měla pár minut pro sebe, a když nastal čas jít děti budit, začala se třást, cítila silné bušení srdce a nepříjemné pískání v uších.
To pro ni bylo zlomové, protože tento stav ji naprosto pohltil a zároveň vylekal a věděla, že už s tím musí něco dělat, nebo se z toho zblázní.
V rámci odbloku jsme hledaly příčinu toho, proč ji tak moc vytáčí hluk a křik, proč se jí rozbuší srdce a nastavily jsme nový záměr – naučit se některé věci neřešit a vidět je s nadhledem, nebrat si věci osobně, zkrátka se z toho nezbláznit a hlavně odbourat ty fyzické projevy – bušení srdce a pískání v uších.
PŘI ODBLOKU JSME se dostali zhruba do 8 let, kdy seděla se svou sestrou v pokojíčku a slyšela, že se vrací mamka z práce. Přesně věděla, že jen co máma přijde domů, začne na ně řvát, že se ségrou něco neudělaly, jak měly, že na něco zapomněly a nejvíce to odnese Marcela, protože je starší. Jen uslyšela ten známý zvuk zámku, rozbušilo se jí srdce a cítila ten pocit na hrudi, který má právě, když má jít budit děti a čeká, že se začne ten kolotoč a křik.
Chvíli na to to přišlo, máma začala řvát a vyčítat a Marcela seděla v pokojíčku. Sklopila hlavu a bylo jí úzko, cítila pocity bezmoci, strachu a také křivdy, protože ona dělala, co mohla, udělala to nejlíp, jak zvládla a máma ji stejně vynadala. Také jí vadilo, že ségře je to jedno a dělá, jako by se jí to netýkalo. Bylo jí jedno, že máma řve a Marcela měla pocit, že všechno odnáší jen ona sama.
Zážitek jsme společně prošly a upravily jsme ho tak, aby se Marcela cítila volně, aby cítila lehkost a radost z toho, že je máma doma. (Někdy je náročnější vůbec si to představit, ale vždy to si to daný člověk upraví tak, aby to pro něho bylo v tu chvíli přijatelné, uchopitelné a zároveň cítil to, co tenkrát chybělo).
Po odbloku cítila Marcela velké uvolnění, lehkost a přijetí.
Po měsíci od ní přišla odpověď na mou otázku – jak se jí daří a zda úzkost, tlak na prsou a pískání v uších odezněly:
Ahoj Luci, myslím na tebe denně s tím, že už tomu všemu musím hodit textovou podobu. Dokonce jsem to včera vyprávěla chlapovi doma, jak je to zázračný a jak to funguje.. A vlastně jsem i čekala nějakou dobu od našeho setkání, abych si to vyhodnotila. Jednoduše. JO! Je to zázrak, fakt to funguje.
Jsem ráda, že jsem Marcele mohla pomoci, aby ji její emoce už neovládaly a dokázala v sobě najít opět tu lehkost a větší klid. Se třemi dětmi samozřejmě nejde být vždy naprosto v klidu, ale jde o to, abychom se nenechali pohltit našimi emocemi a emocemi dětí. Najít v sobě svůj vnitřní klid, přijmout to, že mám tři děti a je to někdy hektické a v Marcelině případě bylo důležité uvědomit si, že nemusí být jejich soudcem, a že může říct NE takovým způsobem, aby v dětech nevyvolávala pocit viny, ale zároveň si dokázala nastavit své hranice.
Vždy se dá pracovat s tím, co nás ovládá, stresuje, limituje ať psychicky či fyzicky. Úzkosti se objevují v různých podobách (bušení srdce, třes těla, sevření hrdla a pocit, že nemůžeme dýchat, ztuhnutí a neschopnost se pohnout…). V 80% má vše psychosomatickou příčinu a pokud ji budeme jen potlačovat, vždy se zase objeví.
Možností, které s těmito problémy mohou pomoci, je v dnešní době mnoho a kineziologie one brain je jednou z nich.
Proto je důležité najít příčinu daného problému a odstranit ji, abychom mohli jít dál.
Pokud vás zajímá téma respektující rodičovství, přístup k dětem a kineziologie One Brain, ráda vás přivítám v mé uzavřené skupince Respektující rodičovství – cesta k dětské duši, kde pro vás tvořím hodnotný obsah zdarma a naleznete zde mnoho inspirace.
Mějte krásné dny
Vše začíná u nás samotných. Pokud najdeme cestu k sobě, můžeme napravovat i ostatní vztahy, ať už se jedná o vztahy partnerské, rodinné, přátelské, pracovní, vztah k penězům a zkrátka celkově vztah k životu vůbec.
Proto již přes 10 let pomáhám lidem prostřednictvím metody Kineziologie One Brain a on-line konzultací nalézt jejich cestu ke spokojenému životu a spokojeným vztahům, ať už je se jedná o vztah sám k sobě, partnerský, rodičovský, pracovní, společenský. Společně najdeme příčiny daných problémů, které člověk není většinou schopen sám vidět a v tu chvíli nevidí ani souvislosti s tím spojené. Poté tyto příčiny zpracujeme a nastavíme nové vzorce tak, které jsou klientovi ku prospěchu a pomohou mu nalézt vlastní cestu ke spokojenému životu.