Na kineziologii se ke mně objednala maminka s 8 letou Nikolkou s tím, že Nikolka poslední týdny měla velký strach být sama, bála se jít i do školy, nechtěla být vůbec bez maminky a nechtěla být ani u babičky, kde normálně bývala.
Tento strach se vystupňoval, když se jí stal úraz na kroužku, kam pravidelně chodila. Nikolka tam upadla a zůstala v místnosti sama. Nikoho neviděla a v tu chvíli měla velký strach, že kdyby se jí zase zamotala hlava, nebude tam nikdo, kdo by jí pomohl.
Od tohoto zážitku se strach být bez rodičů zvětšil tak, že když měla jít do školy nebo k babičce, strach a úzkosti ji naprosto ovládly. Nikolka zvracela a šíleně ji bolela hlava.
Během sezení jsem si napřed povídala s Nikolkou – je to skvělá, upovídaná holčička, hned mi začala vyprávět čeho všeho se bojí, co jí vadí ve škole a u babičky a všechno jsme spolu prošly.
Nikolka je od malička úzkostnější – i doma se bála chodit sama na záchod, spí stále s rodiči, protože potřebuje jejich přítomnost, ale tenhle stav, když jí bylo špatně a vlastně nemoha nic, už vadil i jí samotné a chtěla s tím pomoci.
Po našem povídání, kdy jsem hledala různé souvislosti, jsme přešli na odblok – pracovala jsem jen s Nikolkou (v tomto věku je možné pracovat i s rodičem, pokud dítě nechce) a čistily jsme zážitek, kdy byla Nikča s rodiči u kamarádů. Seděli na zahradě a Nikolka si hrála s jejich dcerou. Ta jí z ničeho nic zavřela v garáži, ve které byla velká tma. Niki se bála, kolem ní byly jen siluety kol a viděla velké helmy, které v garáži byly a z toho všeho měla ohromný strach, protože vše vypadalo strašidelně. Bušila do vrat, plakala a křičela na kamarádku, aby jí pustila, ale jen slyšela, jak se kamarádka směje a říká jí, že tam může ještě chvíli zůstat.
Nakonec jí otevřela a Nikolka běžela k mamce.
Tenhle zážitek jsme vyčistily tak, jak by to tenkrát Niki potřebovala. Na konci cítila velkou radost a hrdost z toho, že to zvládla. Připadala si jako hrdinka, která se na sebe může spolehnout.
Po 3 týdnech mi maminka poslala zprávu:
Zhruba po dalších 5 týdnech se maminka ozvala znovu, protože Nikolka cítila znovu časté bolesti hlavy a tlak v hrudníčku. Nechtělo se jí ráno do školy, respektive bylo pro ní náročné rozloučit se s mamkou. Když už odloučení proběhlo, byla už v pohodě, ať už ve škole, nebo u babičky, ale ty ranní vypravování a rituály s tím spojené byly náročné a Nikolka řekla mamince, že chce ještě jednou ke mně.
Tak přijeli. Zpočátku jsme si povídali a pak jsme šli opět na odblok se záměrem odbourat bolest hlavy a tlak na hrudníčku spojený právě s ranním vypravováním se.
Dostali jsme se zhruba do Nikolčiných tří let, kdy se Nikolce vybavila situace, kdy šla s mamkou přes přechod, držely se za ruku a zhruba v polovině se Nikolka pustila. Mamka šla dál v domnění, že Nikolka jde za ní. Ale ta tam zůstala stát, dostala šílený strach, nemohla se ani pohnout a hrozně se bála, že jí přejede auto. Byla tak ochromená strachem, že na mamku nemohla ani zavolat. Ta se pro ni asi po 3 metrech vrátila, ale Nikče to připadalo jako celá věčnost.
Vyčistili jsme tento zážitek tak, aby se Nikolka cítila v bezpečí, uvolněná, bezstarostná a šťastná.
Zhruba po měsíci maminka psala, že první týden byl náročný, ale pak jako když luskne a bylo všechno pryč. Žádné strachy, bolesti ani úzkosti a Nikolka se cítí skvěle.
Občas se stává, že pár dní po odbloku se může člověku „přitížit“, protože tělo se zkrátka čistí a uvolňují se mnohé emoce a bloky a odchází to, co už dotyčný nepotřebuje.
S maminkou jsem stále v kontaktu, nedávno mi psala, že Nikolka mě moc zdraví a vypráví všem, jak jsem jí pomohla, a že kdyby bylo potřeba, určitě se na mě obrátí, protože má ve mně velkou důvěru a tohle je pro mě to krásné.
Není to jen o tom, že klient přijde a odejde, ale s mnoha klienty jsem stále v kontaktu a je to takové „rodinné“, ať už je to s klienty, kterým pomáhám fyzicky, tak i s těmi, se kterými pracuji online.
Jiná maminka mi nedávno posílala obrázky, které maloval její syn, se kterým jsem měla online konzultaci ohledně strachů a on chtěl, abych obrázky viděla i já, což mě moc potěšilo – a toto je pro mě ta velká přidaná hodnota.
Pokud i vás zajímá seberozvoj, kineziologie One Brain a přístup k dětem, protože v dětství vše začíná, ráda vás přivítám v mé uzavřené skupince Respektující rodičovství – cesta k dětské duši, kde pro vás tvořím hodnotný obsah zdarma a naleznete zde mnoho inspirace.
Vše začíná u nás samotných. Pokud najdeme cestu k sobě, můžeme napravovat i ostatní vztahy, ať už se jedná o vztahy partnerské, rodinné, přátelské, pracovní, vztah k penězům a zkrátka celkově vztah k životu vůbec.
Proto již přes 10 let pomáhám lidem prostřednictvím metody Kineziologie One Brain a on-line konzultací nalézt jejich cestu ke spokojenému životu a spokojeným vztahům, ať už je se jedná o vztah sám k sobě, partnerský, rodičovský, pracovní, společenský. Společně najdeme příčiny daných problémů, které člověk není většinou schopen sám vidět a v tu chvíli nevidí ani souvislosti s tím spojené. Poté tyto příčiny zpracujeme a nastavíme nové vzorce tak, které jsou klientovi ku prospěchu a pomohou mu nalézt vlastní cestu ke spokojenému životu.