Na online terapii se ke mně objednala maminka Katka, kterou trápilo chování její roční dcerky Natálky.
Dcerka měla až panický strach z cizích lidí. Projevovalo se při každodenních činnostech, což Katku vyčerpávalo.
Když šla s dcerkou do obchodu a měla ji v nosítku, tak do té doby, dokud na ně nikdo nepromluvil, byla dcerka v pohodě, ale jakmile je třeba jen prodavačka pozdravila a Katka odpověděla, malá začala ihned plakat a dávala ručičky v pěst.
Podle Katky byla dcerka často ve velkém napětí a ručičky stahovala často.
Katka se už cítila frustrovaná, protože nikam nemohla, malá plakala vždy, když se jen s někým pozdravila, natož aby si s někým povídala. Bylo jedno, jestli byla v kočárku, nebo v nosítku.
Natálka byla od malička hodně uplakaná. Přes den plakala téměř pořád a moc nespala. V kočárku zpočátku vůbec být nechtěla, tak tedy přešli na nosítko, kde Natálka spala, ale jen když Katka chodila, jakmile by si sedla, nebo se zastavila, byl pláč.
V noci dcerka spala, což Katce dávalo sílu “přežít” den. Ano, opravdu dny přežívala. Bála se jít ven, aby někoho nepotkala, kdo by na ni promluvil a malá by zase propadla v zoufalý pláč a nebyla k utišení.
Její představy, jak se bude s kočárkem procházet, zajde s kamarádkou na kafíčko, vzaly za své.
Byla tak zoufalá a bezmocná, že se u ní objevila i myšlenka, zda by nebylo lepší dát malou k adopci.
Přitom si dítě vždy přála, už jako mlaďounká si vysnila domeček, rodinu a teď když to má, vůbec jí to nenaplňuje, ba naopak.
Katka chtěla vyřešit a odbourat ten strach, který dcerka má, nervozitu, úzkost a svou frustraci.
Chtěla se cítit klidně, uvolněně a přála si, aby i Natálka byla klidnější a cítila se bezpečně.